Pro Hockey 1 / 2007
4 Úvod
6 Novinky
12 Jaromír Jágr
16 Top 100
24 Nabokov & Toskala
28 Team News
36 Statistiky
38 Paul Stastny
42 Pittsburgh Penguins
48 AHL
52 Legendy: Brad Park
54 Thomas Vanek
58 Dopisy
60 Peter Bondra
62 Checking
64 Quiz
12 Jaromír Jágr
V roce 2006 nejlepší na světě
Nikdo asi nebude odporovat tvrzení, že se Jaromír Jágr zařadil ke špičkovým hokejistům krátce poté, co poprvé vkročil na kluziště v NHL. Jen krátce před svými pětatřicátými narozeninami to dostane i černé na bílém. Podle poroty časopisu Pro Hockey byl Jaromír Jágr v roce 2006 nejlepším hráčem na světě. Když si měl ale svou cenu převzít, New York Rangers byli proti.
Autor: Lars-Ivar Jansson
Již potřetí jsme nechali řadu hokejových expertů z Evropy i Severní Ameriky hlasovat o nejlepším hokejistovi uplynulého roku. Volba padla na Jaromíra Jágra – to asi není žádným překvapením, byť Jágrovi nechyběli kvalitní konkurenti. Přestože se totiž loni dokázal vrátit do NHL ve velkém stylu jako jeden z nejproduktivnějších hráčů NHL, v bodování ho nakonec předstihl Joe Thornton (v našem hlasování čtvrtý). A přestože se Jágrovi společně se spoluhráči Nylanderem a Strakou dostávalo velké pozornosti, tak úplně nejvíc se celý rok psalo o mladíčcích Sidneym Crosbym a Alexandru Ovečkinovi (třetí a druhý v našem žebříčku).
Generace starších a zkušených hráčů to ale podle naší poroty ještě nezabalila. I v minulých hlasováních přece vyhráli hráči, kteří za sebou mají dlouhou a úspěšnou kariéru. V roce 2004 trofej získal Martin Brodeur, podle mnohých nejlepší gólman v NHL posledního desetiletí. A loni stál na vrcholu našeho žebříčku Peter Forsberg – stejně jako Jágr hráč, který po mnoho sezon sbíral spoustu bodů a mnoho trofejí.
V loňském žebříčku patřila Jágrovi třetí pozice, před něj se dostal právě Forsberg a také Daniel Alfredsson. Oba znamenití Švédové se ovšem v této sezoně potýkají se značnými problémy. Zatímco Jágr opět sbíral spoustu bodů a pod jeho vedením Rangers na podzim prospívali docela slušně. Není tudíž divné, že se české křídlo dostalo před oba Švédy a navíc za sebou udrželo zbytek velkých jmen.
V dřívějších článcích psal Pro Hockey o tom, že se Jágr dokázal po svém příchodu k Rangers v lednu 2004 v týmu úspěšně zabydlet. Tvrdil, že se mu v mužstvu líbí, oceňoval přítomnost mnoha krajanů a nemohl si vynachválit profesionální zacházení v organizaci Rangers.
Pro vyhlášení ankety Pro Hockeye však šéfové Rangers projevili pramálo pochopení. Nejprve sice ujišťovali, že mu nic nebrání. Nicméně když náš redaktor konečně stanul v Madison Square Garden s gravírovaným tácem v ruce a chtěl ho Jágrovi slavnostně předat, vůbec se k němu nedostal.
O české hvězdě je sice známo, že si na oficiality nepotrpí, ale v tomto případě ceremoniálu zabránila liknavost Rangers. Škoda… Vždyť v minulých dvou letech jsme s předáním ceny Martinu Brodeurovi a Peteru Forsbergovi neměli nejmenší problém.
Těsně před neúspěšným předáním ceny dokázal Jágr jako celkově 16. hráč v historii ligy vstřelit svůj 600. gól v NHL a v úvodu sezony byla jeho řada se Strakou a Nylanderem ještě nebezpečnější než loni. Dohromady si v prvních 33 zápasech připsali skvělých 125 bodů a kdekdo tento útok považoval za vůbec nejlepší v NHL. Jágrovi to sice po letní operaci ramena tolik nestřílelo, ale o to víc příležitostí připravil ostatním.
Co přesně dělá z Jaromíra Jágra nejlepšího hokejistu planety pro rok 2006? Podle Alana Adamse, kanadského hokejového žurnalisty a člena poroty, je to především jeho postava a síla. „Jágr dokáže na zádech vézt tři soupeře, a stejně si to namíří k brance a dá gól,“ napsal Adams ve svém zdůvodnění Jágrovy jedinečnosti.
Také útočník San Jose Ville Nieminen, další z členů hodnotící poroty, zdůrazňuje Jágrovu figuru: „Neexistuje jiný hráč, který si dokáže lépe tělem pokrýt puk než Jágr. Zkrátka mu nedokážete kotouč odebrat.“
Když hodnotíte Jaromíra Jágra jako hokejistu, nemůžete se vyhnout ani jeho nedostatkům. Pokud totiž nemá dobrou náladu, na ledě se ztrácí. Necelé tři sezony, které Jágr strávil ve Washingtonu (2001–2004) jsou dobrým příkladem, kdy si hru vůbec neužíval a jeho výkony také podle toho vypadaly. Trápila ho zranění, ale přesto se v období, které v hlavním městě USA strávil, dostal v bodování k číslům, na které většina hokejistů v NHL nikdy nedosáhne. Ale to hráči, jehož maximem je 149 bodů (1995/96), který vyhrál pětkrát bodování ligy a drží několik rekordů NHL, zkrátka nemohlo stačit.
V Rangers se mu líbí a v prosincovém zápase proti Pittsburghu, který si redakce PRO HOCKEYe vybrala jako termín předání ceny (z čehož jak řečeno nakonec nic nebylo), zanechal Jágr výborný dojem, když mužstvo po matném úvodu vyburcoval k výrazně většímu nasazení a úspěšnému obratu.
Přesně jako Jágr je totiž publikum v Madison Square Garden občas považováno za extrémně náročné a náladové. Když soupeř z Pittsburghu vedl po dvou třetinách 2:0, ozývalo se z tribun bučení. A přestože musel Michael Nylander po první třetině spěchat do porodnice, kde jeho manželka právě rodila šesté dítě, dokázali Rangers zápas otočit. Již poněkolikáté v této sezoně se správným tahem ukázalo spojit v přesilovkové formaci Jágra s Brendanem Shanahanem. Jágr se Strakou nabili letos kanonýru Shanahanovi na jeho 21. branku v sezoně, která Rangers zajistila prodloužení a nájezdy, ve kterých domácí urvali vítězství i díky brankáři Lundqvistovi, který si poradil se všemi třemi penaltami.
Většinu podzimní části sezony strávil Jágr na první pozici bodování ligy. V polovině prosince ho ale předstihl Sidney Crosby, který ve dvou zápasech zaznamenal skvělých deset bodů. Mnozí si myslí, že Crosby Jágrovi odskočí nejen v bodování, ale i v boji o titul nejlepšího hokejisty planety za rok 2007. Ale nepředbíhejme, rok 2006 podle naší poroty patřil Jaromírovi...
16 Top 100 nejlepších hráčů roku 2006
Jágr byl první, ale kdo obsadil další příčky? Podívejte se na žebříček 100 nejlepších hráčů roku 2006.
1. (3.) Jaromír Jágr, PK, 34, NY Rangers
Když se díváte na akce Jaromíra Jágra z této a minulé sezony, můžete si připadat skoro jako v 80. letech minulého století. Tehdy také góly padaly každou chvilku a hvězdy sbíraly body po hrstech.
Dobrá, do divokých 80. let, kdy vládli Edmonton Oilers, se hra docela nevrátila. Hokej se od té doby hodně změnil. I v nové, moderní NHL totiž trenéři mohou své svěřence naučit tuhý defenzivní styl, proti kterému vůbec není snadné se prosadit. V takovém prostředí jsou pak Jágrovy dlouhodobé ofenzivní statistiky ještě obdivuhodnější.
Rangers mají úžasný celý první útok. Pokud není přímo nejlepší v lize, rozhodně mezi ty nejlepší patří. Martin Straka sice kdysi prospíval v produktivní pittsburské „lajně“ s Kovaljovem a Langem a Michael Nylander se párkrát blýskl na mezinárodních turnajích. Ovšem nejlepší období kariéry oba prožívají vedle Jágra. Hodí se k němu, rozumějí si.
Přidejte k nim Brendana Shanahana a máte perfektní přesilovkovou čtyřku, ke které už můžete postavit téměř kohokoliv. Jenže tou hlavní silou stejně pořád zůstane Jágr.
Jen se podívejte na výsledky Rangers před Jágrovým příchodem a po něm. Po výluce většina expertů i fanoušků odsouvala „Blueshirts“ mezi ligový odpad. Podle prognóz se neměli ani dostat do play off. V této sezoně Jágr zatím téměř v polovině zápasů zaznamenal víc než jeden bod. Podobných výsledků dosahoval jen Sidney Crosby.
Jágr má stále obrovskou sílu v nohou, stabilitu, techniku a hokejový cit, který se nedá naučit. To musí mít člověk od narození. Díky tomu dokáže vytvořit gólovou situaci snad z jakékoliv akce. Jeho spoluhráčům mnohdy stačí doklepnout puk do odkryté branky. Když je Jágr v pohodě (což je v poslední době hodně často), soupeři netuší, jak ho ubránit.
V minulé sezoně Jágrovi na poslední chvíli unikla Art Ross Trophy a Hart Trophy. Přesto získal Lester Pearson Award, ocenění od ostatních hráčů z celé ligy. Tuto cenu obdržel již potřetí. Za svou kariéru pětkrát opanoval bodování ligy a velkou šanci stát se nejproduktivnějším hráčem NHL má i letos.
I když on teď touží hlavně po třetím Stanley Cupu...
2. (12.) Alexander Ovečkin, LK, 21, Washington
Je nějaký rozdíl mezi Alexem Ovečkinem v této sezoně oproti té předchozí?
Znovu vede svůj tým ve všech ofenzivních statistikách. Je opět hlavní tváří mužstva. Tohle všechno už jsme přece viděli i loni. Po 30 odehraných zápasech se dalo vypočítat, že pokud by udržel stejné tempo do konce sezony, nastřílel by 49 gólů a celkem by nasbíral 101 bodů. Tato čísla by znamenala krůček zpět proti minulému ročníku (52 gólů a 106 bodů), ale i tak by se řadil mezi nejlepší hráče ligy. Ovečkinovi se také snaží pomáhat spoluhráči, není na všechno úplně sám. Pokud Capitals prohrají, což se děje poměrně často, nikdy to není kvůli tomu, že by se mužstvo nesnažilo. Washington má tým složený z „dělníků“, kteří nedostatek talentu nahrazují tvrdou prací. Ovečkin nad nimi výrazně vyčnívá. Přesto se od sebe navzájem učí – Ovečkin nezdolnou píli, jeho spoluhráči technické finesy.
A v tom je právě v Ovečkinovi rozdíl oproti uplynulé sezoně. Alex už ví, co pro svůj tým znamená a co pro něj může udělat. Na začátku ročníku sám prohlásil, že se rád stane jedním z lídrů mužstva. Svými výkony se vůdcovství zhostil dokonale. Nečiní tak jenom díky své produktivitě. Například 2. prosince, kdy Washington narazil na suverénní Buffalo Sabres, Ovečkin tvrdým hitem srazil Daniela Briera. Nebyla to sice zrovna ukázka osobní statečnosti, protože Briere je o hlavu menší, a Ovečkin si tím vysloužil trest do konce zápasu. Jenže jeho spoluhráče tvrdý zákrok nastartoval. Capitals nakonec porazili Sabres 7:4.
Nechceme nijak obhajovat tvrdé zákroky, zvlášť když jsou za hranicí pravidel. Ale vzoroví tahouni (Gordie Howe, Mark Messier, Scott Stevens…) dokázali své mužstvo inspirovat právě i takovými surovostmi. Ovečkin možná v takového vůdce dospívá.
3. (17.) Sidney Crosby, C, 19, Pittsburgh
Penguins se rozhodli, že do této sezony nejmenují žádného pevného kapitána. O kapitánské „Céčko“ se pravidelně dělí Sidney Crosby, Sergej Gončar a Mark Recchi (původně byl na místě posledně jmenovaného John LeClair, ale o jeho služby už klub ztratil zájem).
Ale ani to by vás nemělo zmást. Jasným lídrem Pittsburghu je Crosby, Penguins jsou jeho týmem. „Předání moci“ se událo v den oznámení ukončení kariéry Maria Lemieuxe v lednu 2006. Crosby zrovna mířil k překonání stobodové hranice. Povedlo se mu to jako nejmladšímu hráči v historii NHL. V přítomnosti spoluhráče Jevgenije Malkina se mu už zřejmě nestane, že by v klubové produktivitě předběhl druhého v pořadí o 44 bodů. V polovině prosince si ale ve dvou zápasech připsal deset bodů a rázem se ocitl na špici bodování celé ligy. Ať už ho vyhraje, nebo ne, v každém případě je jedním z kandidátů na Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče pro svůj tým.
Crosbyho výjimečnosti už si všimli i jeho kritici. V minulé sezoně bylo snadné mu vyčítat, jak se občas choval na ledě i mimo něj. Lidé zapomínali, že mu bylo teprve osmnáct let, a chtěli po něm, aby neustále vystupoval, jako by mu bylo o deset víc. Crosby ale během té sezony hodně vyspěl, přirozeně vede tým. I kdyby se této role zříkal, nebude mu to nic platné. Jeho hokejový um ho staví do role vůdce mužstva, kdykoliv si nazuje brusle.
Proč by ho tedy trenéři neměli nechat dělat si na ledě, co se mu zachce? Diváci jeho kousky milují. Crosbymu se podobně jako kdysi Lemieuxovi daří dělat ze svých křídel hokejové machry. Pokud vedle něj navíc nastoupí někdo, jako je Malkin, můžete se těšit na velkou podívanou.
I když Crosby ještě nebyl jmenován kapitánem, výsledky Penguins stejně závisí skoro jenom na něm.
4. (6.) Joe Thornton, C, 27, San Jose
Thornton v minulé sezoně „obral“ Jágra o dvě velmi prestižní ceny – Art Ross Trophy a Hart Trophy. Hlavně díky velmi povedenému závěru sezony předčil fenomenální pravé křídlo z Kladna. Obhajobu v tomto ročníku si ale hodně ztížil rozpačitým začátkem. V prvních 11 zápasech NHL nevstřelil ani jeden gól. Ale postupně se rozjel a jeho spolupráce s kanonýrem Cheechooem znovu začínala fungovat. Hlavní úkol na něj však čeká v play off. Sharks mají silné mužstvo a na Thorntonovi bude, aby mu pomohl ke Stanley Cupu. Ano, zajímavě poskládaný tým má tak vysoké ambice.
5. (25.) Chris Pronger, O, 32, Anaheim
Pronger si v této sezoně velmi důrazně říká o další Norris Trophy pro nejlepšího obránce v lize. Po 34 zápasech měl ve statistikách stejný počet bodů. Mezi zadáky byl jasně nejlepší. Na ledě strávil v průměru přes 27 minut za zápas. Vynikal v osobních soubojích, zakládal akce, dirigoval přesilovky. Ve velmi sledovaném hodnocení plus/minus měl 20 kladných bodů. Zároveň se na ledě hodně zklidnil a nenechával se zbytečně vylučovat. Nervy na uzdě udržel i ve vypjatém duelu se svým bývalým týmem v Edmontonu.
6. (24.) Nicklas Lidström, O, 36, Detroit
Lidström v létě podepsal novou dvouletou smlouvu, převzal po Stevu Yzermanovi post kapitána a od začátku sezony zdárně komandoval tým Red Wings. I když znovu trochu pozlobil fanoušky zprávami o tom, že uvažuje o návratu do Švédska, neustále hraje, jako by mu bylo o pět let méně. Do poloviny prosince vévodil celé NHL v hodnocení plus/minus, a dokonce kraloval i klubovému bodování, žádný z útočníků na něj neměl. Detroit prochází pozvolnou přestavbou, Lidström zůstává stabilním základem.
7. (20.) Miikka Kiprusoff, B, 30, Calgary
Podobně jako v uplynulé sezoně i letos Flames vstupovali do ročníku dost váhavě. A to platilo i pro jejich brankářskou jedničku. Ve dvanáctém zápase sezony se ale Kiprusoff rozpomněl, proč dostal na jaře Vezina Trophy, a následně vyhrál šest utkání v řadě. Také se vydal vzhůru v gólmanských statistikách. V polovině prosince už bojoval o špici v úspěšnosti zásahů. Magazín The Hockey News postavil před sezonou Kiprusoffa v podobném žebříčku, jako je tento, na první místo. Hlavně na finském brankáři bude záležet, jestli Flames na jaře postoupí v play off dál. Není vyloučený ani útok na Stanley Cup.
8. (15.) Scott Niedermayer, O, 33, Anaheim
Jeden z nejladnějších bruslařů v lize stále kontroluje hru ze zadních řad Anaheimu. Podobně jako jeho kolega Pronger i Niedermayer odehraje v průměru 27 minut za zápas, diriguje přesilovkové kombinace. A jakmile se rozjíždí útok, jako by měli Ducks na ledě čtyři forvardy. V lize pravděpodobně není druhý obránce s takovým přehledem a zároveň s tak výborným bruslením. Ví, jaké to je vyhrát Stanley Cup. Jeho zkušenosti a touha po vítězství budou pro Ducks v play off neocenitelné.
9. (1.) Peter Forsberg, C, 33, Philadelphia
Zlověstné ticho, které se rozprostírá kolem Forsberga, co se týká podpisu jeho nové smlouvy, je dostatečně výmluvné. Jako by symbolizovalo nejistotu ohledně jeho setrvání ve Philadelphii stejně jako o pověsti jednoho z nejlepších hráčů NHL. Ještě před sezonou byl „Foppa“ plný optimismu. Nadšeně vykládal, jak se konečně cítí zdravotně v pořádku a jak by rád hrál hokej co možná nejdéle. Jenže jak jeho osobní výkony, tak výsledky celého týmu dávají tušit brzký konec jedné skvělé kariéry. A vzhledem k prachbídnému startu Flyers do sezony Forsberg možná ještě v této sezoně změní působiště.
10. (14.) Eric Staal, C, 22, Carolina
Joe Sakic a Mike Modano popsali Erica Staala ve společném rozhovoru pro The Hockey News jako jediného centra současnosti, který jim připomíná je samé. Staala zdobí podobné vůdčí schopnosti. I on jde svým spoluhráčům příkladem podobně jako oba legendární veteráni. Staal si udržuje vysokou produktivitu, přičemž jeho výkony nejsou závislé na tom, jak se daří celému týmu. Dokáže bodovat v časech dobrých i těch horších. Staal, člen úspěšné hokejové rodiny, má velkou šanci, že si znovu pochová Stanley Cup.
11. (16.) Ilja Kovalčuk, LK, 23, Atlanta
Kovalčuk jako by pořád ještě tak trochu dospíval. V jednom zápase dá hattrick a napočítají mu deset střel, o dva dny později vypálí přesně sotva dvakrát a ve statistikách se mu mračí záporné číslo. Není na něj spolehnutí. Stále málo přihrává, přes určité pokroky zůstává sobeckým forvardem. Ovšem dřímají v něm fantastické schopnosti, především úžasné zrychlení a střelecký instinkt.
12. (19.) Marián Hossa, PK, 27, Atlanta
V roce 2005 si možná někdo mohl myslet, že na výměně mezi Atlantou a Ottawou vydělali víc Senators. Ale současnost ukazuje, že Marián Hossa je pro svůj klub mnohem důležitější než Heatley pro Ottawu. V prvních měsících sezony se přetahoval s Jaromírem Jágrem o vedení v bodování, a pokud nepoleví, může si myslet na nějakou z individuálních trofejí.
13. (11.) Martin Brodeur, B, 34, New Jersey
Brodeur stále patří mezi nejvytíženější brankáře v lize. Z prvních 28 zápasů nenastoupil jen do jednoho. Přitom stále chytal jako dřív. Překonal Eda Belfoura na druhém místě v celkovém počtu vítězství (463 a přibývala další) a vyrovnal Glenna Halla ve vychytaných nulách (84).
14. (2.) Daniel Alfredsson, PK, 34, Ottawa
V žádném týmovém sportu by za prohry neměl nést nikdo větší zodpovědnost než zbytek týmu. Ale Alfredsson jako kapitán Senators bral kritiku týmu za špatné výkony v této sezoně hlavně na sebe. Když se Ottawě konečně začalo trochu dařit, Alfredsson se zranil a jen potvrdil, že tohle nebude jeho nejlepší sezona.
15. (63.) Daniel Briere, C, 29, Buffalo
Maličký centr Sabres si v létě v arbitráži vysoudil pětimilionový kontrakt a po sezoně se stane volným hráčem bez omezení. Pokud bude hrát jako dosud, klidně si o prázdninách bude moct říct o ještě větší plat. V tomto ročníku už má za sebou dvě dlouhé série (jednu desetizápasovou a druhou sedmizápasovou), ve kterých neustále bodoval.
16. (5.) Jarome Iginla, PK, 29, Calgary
Iginla se jako obvykle rozjížděl hodně pomalu. Ale pak nabral dech a podobně jako celý tým začal kolem sebe šířit strach. Kapitán Flames proslul jako zavilý buldok, který se s usilovnou vůlí dere za góly. V této sezoně může znovu zaútočit na Richard Trophy pro nejlepšího kanonýra jako v ročníku 2001/02. A taky bude atakovat stobodovou hranici.
17. (18.) Joe Sakic, C, 37, Colorado
Zatímco „Avs“ se po celý podzim hledali, jejich kapitán řádil jako obvykle. Odmítal přijmout, že v jeho věku už by měl mužstvu pomáhat hlavně radami v šatně. Místo toho vedl Colorado ve všech ofenzivních statistikách, mezi útočníky strávil nejvíce času na ledě. V minulé sezoně nasbíral 87 bodů a v tomto ročníku nehodlá zpomalit.
18. (4.) Dany Heatley, LK, 25, Ottawa
Po celý podzim nebylo jasné, co se to stalo se Senators. Jako by celé mužstvo ztratilo vůli po vítězství. Do podobného marastu zabředl i Heatley. Ale odsoudit ho po dvou nevydařených měsících by byla hloupost. Asi nedosáhne na 103 bodů, které nasbíral v uplynulé sezoně, ale určitě se ještě probere a znovu začne trápit brankáře soupeřů.
19. (–) Jonathan Cheechoo, PK, 26, San Jose
Obhájit Richard Trophy z minulé sezony (56 gólů) se Cheechoovi zřejmě nepovede. Částečně za to může zranění kolena a následná přestávka, která trvala šest zápasů. Těžko říct, nakolik Cheechooa bolest limituje, jisté je, že tenhle hráč připomíná jen stín kanonýra z předchozího ročníku. V jeho útoku s Thorntonem navíc chybí kvalitní a hlavně stálé levé křídlo.
20. (57.) Brendan Shanahan, PK, 37, NY Rangers
Znáte někoho, kdo by předvídal, že Shanahan bude v sezoně 2006/07 patřit mezi nejlepší kanonýry ligy? Navíc tenhle veterán bodoval ve 20 z prvních 22 zápasů Rangers. A v polovině prosince se dělil s Mariánem Hossou o první příčku v tabulce střelců NHL. Zřejmě ani Rangers netušili, koho vlastně přivádějí do mužstva...
21. (29.) Zdeno Chára, O, 29, Boston
Chára po příchodu do Bostonu snad ještě o kousek povyrostl. Defenziva nyní stojí hlavně na něm, takovou zodpovědnost v Ottawě neměl. Strávil nejvíce času na ledě ze všech hráčů NHL (v průměru 29 minut a 24 vteřin za zápas), pravidelně sbíral body a snažil se průměrné Bruins dotlačit na místo zaručující postup do play off.
22. (–) Patrik Eliáš, LK, 30, New Jersey
Jedna z největších záhad první třetiny této sezony se zrodila v New Jersey. Jen těžko se vysvětlovalo, jak se mohl tahoun a nový kapitán Patrik Eliáš propadnout v hodnocení plus/minus na 14 záporných bodů. Vždyť už se vyléčil ze žloutenky a Devils ho v létě poctili smlouvou s monstrózní gáží. Krize prostě občas sedne na každého a Eliáš se pokoušel svou pověst vylepšit tím, že trable usilovně překonával.
23. (22.) Mats Sundin, C, 35, Toronto
Překvapení úvodních sedmi týdnů této sezony se jmenovalo Toronto Maple Leafs. Toronto vítězilo, i když si jeho kapitán Mats Sundin poranil loket. Prohrávat začalo dost nepochopitelně po jeho návratu (sedm proher v řadě). Sundin se dost trápil. Pokud nepřidá, skončí s necelými 70 body – to by byl jeho nejhorší výsledek od nováčkovské sezony 1990/91.
24. (7.) Jason Spezza, C, 23, Ottawa
Spezzu stáhl ke špatným výkonům matný projev celého mužstva. Trenér ho dokonce oddělil od jeho dvorního křídla Danyho Heatleyho. Spezza se ale po měsíci probral a znovu skvěle připravoval šance. V prosinci patřil mezi nejlepší hráče ligy. Pokud se nezraní, může atakovat stobodovou hranici.
25. (–) Jevgenij Malkin, C, 20, Pittsburgh
Výjimečný ruský nováček vlétl do ligy jako kometa. Hned na začátku potvrdil, že chvála, která ho předcházela, nebyla vůbec přehnaná. Stal se teprve druhým zelenáčem v NHL, který dvakrát po sobě získal ocenění Nováček měsíce. Na konci sezony by mohl mít 90 bodů. Calder Trophy mu zřejmě neunikne.
26. (28.) Roberto Luongo, B, 27, Vancouver
Přesun z jihovýchodu na severozápad nepřinesl očekávané zklidnění. Luongo stále čelí velkému počtu střel a hlavně na něm záleží, jestli Canucks vyhrají. Ale k vysněnému play off se přiblížil jen o nepatrný krůček.
27. (10.) Vincent Lecavalier, C, 26, Tampa Bay
Na jaře nezabránil brzkému vyřazení z play off, takže se v žebříčku propadl níž. Ale v současnosti zase sbírá hodně bodů. Tenhle vytáhlý centr možná poprvé ve své kariéře překoná stobodovou hranici.
28. (–) Rod Brind’Amour, C, 36, Carolina
Prošedivělý kapitán Hurricanes v této sezoně sbíral body jako zamlada. Koho by v říjnu napadlo, že spíš defenzivně zaměřený Brind’Amour se v této sezoně takhle rozparádí. Díky němu Carolina může znovu pomýšlet na Stanley Cup.
29. (69.) Patrick Marleau, C, 27, San Jose
O Marleauovi se dlouho moc nevědělo, ale za poslední rok si konečně vydobyl dostatečný respekt. Ve většině týmů by byl prvním centrem, ale v San Jose se větší pozornost upíná na Joea Thorntona.
30. (–) Chris Drury, C, 30, Buffalo
Drury by měl denně děkovat hokejovým bohům za novou NHL. Nyní konečně může naplno uplatnit svou rychlost, hokejové myšlení i univerzálnost. Měl by překonat svá maxima (30 gólů a 67 bodů).
31. (–) Maxim Afinogenov, PK, 27, Buffalo
V minulé sezoně se v Sabres konečně našel. Kdysi se nevyhnul velkým výkyvům formy, teď už jsou propady minulostí. Neskutečný rychlík pravidelně střílel góly i sbíral body za asistence.
32. (41.) Teemu Selänne, PK, 36, Anaheim
Finský blesk kolem sebe opět začal šlehat elektrizujícími výboji už v minulé sezoně. Ale nyní jako by se vrátil o deset let zpátky. Překonal hranici 500 gólů v kariéře a držel se na špici bodování. Přitom naposledy nasbíral 100 bodů v sezoně 1998/99...
33. (21.) Henrik Zetterberg, C, 26, Detroit
Univerzální centr patřil k největším zklamáním úvodu sezony (například v devíti zápasech za sebou nezískal ani jeden bod). I on měl velký podíl na špatném startu Red Wings. Ale nebojte se, že by Zetterberg svůj um nadobro ztratil.
34. (73.) Dion Phaneuf, O, 21, Calgary
Phaneuf hraje teprve svou druhou sezonu v NHL, přesto v ní patří k nejdominantnějším obráncům. Bodyčeky od něj bolí, díky výbornému přehledu skvěle rozehrává při přesilovkách a velmi se zlepšil v defenzivě.
35. (51.) Marián Gáborík, PK, 24, Minnesota
Když si v sedmém zápase této sezony poranil třísla, fanoušky Wild přešla dobrá nálada. Vzhledem k jeho předchozím absencím už vědí, že tohle zranění ho může vyřadit na hodně dlouho. Když je zdravý, dokáže vyhrát zápas téměř sám o sobě.
36. (47.) Olli Jokinen, C, 28, Florida
Kdyby se Hart Trophy udělovala skutečně jen za důležitost pro vlastní tým, musel by Jokinen pokaždé patřit mezi tři kandidáty. Bez svého kapitána, který sbírá bod za zápas, by byli Panthers totálně ztraceni.
37. (9.) Markus Näslund, PK, 33, Vancouver
Nevyzpytatelný Näslund pomalu opouští hvězdné nebe a upadá do průměru. Jako by ztratil motivaci. Nemá vedle sebe dostatečně kvalitní spoluhráče, kteří by mu přihrávali. Nijak zvlášť neprospíval ani na pravém křídle vedle bratrů Sedinů.
38. (8.) Simon Gagne, LK, 26, Philadelphia
Nepálí tak jako v minulé sezoně, ale komu se v této sezoně ve Flyers daří? Nesmírně rychlý bruslař s kanonýrským instinktem. Možná nevíte, že kromě této sezony se v NHL nikdy nepropadl do záporných čísel v hodnocení plus/minus.
39. (23.) Mike Modano, C, 36, Dallas
I když v létě přišel o kapitánské „C“, stejně ho fanoušci stále berou jako lídra Stars. Dallas nepatří mezi nejproduktivnější týmy, takže ani Modanovy statistiky vás neohromí. Ale jeho přístup ke hře ano.
40. (59.) Marty Turco, B, 31, Dallas
Turco znovu v základní části chytá naprosto spolehlivě. Opět patří mezi nejlepší brankáře v lize. Jenže si musí udržet formu i v play off. Dosud pokaždé vyhořel. Musí už se Stars konečně něco vyhrát.
41. (26.) Rick Nash, LK, 22, Columbus
Jedno z největších zklamání této sezony. Nash má problém se trefit do branky. Spoluhráči mu sice moc nepomáhají, ale Blue Jackets nejsou o tolik horším týmem než v uplynulé sezoně. Nash by se ale měl ještě probrat.
42. (–) Cam Ward, B, 22, Carolina
Nováček z uplynulé sezony dotáhl Hurricanes až ke Stanley Cupu. V této sezoně už začal v týmu jako jednička. Zatím měl ale do výjimečnosti z předchozího ročníku docela daleko. Přesto má před sebou velkou budoucnost.
43. (55.) Martin Havlát, PK, 25, Chicago
Havlát měl Chicagu přinést spásu. Skvěle začal. Jenže už v sedmém zápase si poranil kotník a vrátil se až po sedmi týdnech. Ale pak znovu sbíral téměř dva body za zápas. Když je zdravý, málokdo baví diváky v NHL jako on.
44. (56.) Ryan Smyth, LK, 30, Edmonton
Smyth, srdce a duše edmontonské ofenzivy, nasadil tempo hodné těch nejlepších kanonýrů (16 gólů ve 25 zápasech), ale pak si zlomil palec a musel na marodku. Tenhle útočník se za žádných okolností nevzdává.
45. (–) Ryan Miller, B, 26, Buffalo
Miller si v minulé sezoně vybojoval post gólmanské jedničky Sabres a od té doby předvádí fantastické zákroky. V této sezoně vyhrál 16 z 22 prvních zápasů, do kterých nastoupil. Je obrovsky mrštný a má skvělou fyzičku.
46. (30.) Tomáš Vokoun, B, 30, Nashville
Ke konci listopadu si zlomil palec a měl se vrátit až na začátku roku 2007. Před tím ale Nashvillu významně pomáhal. Jakmile se vrátí, Predators by znovu měli patřit mezi adepty na Stanley Cup.
47. (13.) Pavel Dacjuk, C, 28, Detroit
Mistr kliček byl na začátku ročníku takřka neviditelný. Což je dost zvláštní, když v současnosti vlastně hraje o svůj další kontrakt. Až do začátku prosince čekal na dva zápasy za sebou, ve kterých skóroval.
48. (87.) Brian Gionta, PK, 27, New Jersey
Po skvělé minulé sezoně, kdy nastřílel 48 gólů, se Gionta zase trochu stáhl. Nezapomínejte ale, že hraje v defenzivně zaměřených Devils. I tak by mohl v tomto ročníku nastřádat kolem 36 gólů.
49. (46.) Henrik Lundqvist, B, 24, NY Rangers
Lundqvist si na začátku sezony trochu zahrál s trpělivostí fanoušků Rangers. Zatímco v uplynulém ročníku chytal famózně a byl nominován na Vezina Trophy, letos začal příšerně. Ale časem se znovu dostal do pohody.
50. (31.) Saku Koivu, C, 32, Montreal
Do sezony vstupoval nejistě, protože nevěděl, jak se na něm projeví zranění oka z posledního play off. V tomto ročníku by mohl překonat svá maxima ze sezony 2002/03 (21 gólů a 51 asistencí).
51. (34.) Brad Richards, C, 26, Tampa Bay
Držitel Conn Smythe Trophy z roku 2004 nevstoupil do sezony nejlépe, ale pak se mu forma začala vracet. V útoku je hodně nebezpečný.
52. (83.) Aleš Hemský, PK, 23, Edmonton
Rozjetého Hemského zastavilo zranění ramena. Oilers tenhle nesmírně šikovný forvard hodně chyběl.
53. (52.) Jere Lehtinen, PK, 33, Dallas
„Pana Vyrovnaného“ zbrzdilo zranění nohy. Sbírá méně bodů, ale v defenzivě je stále výborný.
54. (62.) Sergej Zubov, O, 36, Dallas
Kandidát na Norris Trophy z uplynulé sezony by mohl tentokrát nasbírat kolem 50 bodů. Skvělý technik.
55. (68.) Tomáš Kaberle, O, 28, Toronto
Na ledě je téměř pořád, patří mezi nejvytíženější hráče ligy. Mohl by nastřílet až 20 gólů a získat 70 bodů – byly by to osobní rekordy.
56. (36.) Wade Redden, O, 29, Ottawa
Reddena trápila třísla a rameno, Senators se bez něj trápili. Takovým přehledem se může pochlubit málokdo.
57. (50.) Kimmo Timonen, O, 31, Nashville
Stále podává spolehlivé výkony, které od něj Predators čekají. Není divu, že ho zvolili kapitánem.
58. (–) Henrik Sedin, C, 26, Vancouver
V této sezoně se z něj stal první centr Canucks. Ale týmu se nedaří, play off vůbec není jisté. Henrik musí přidat.
59. (–) Brian Rolston, LK, 33, Minnesota
Wild postihla série zranění, a tak Rolston zůstával zachráncem, který pravidelně sbíral body.
60. (27.) Bryan McCabe, O, 31, Toronto
Po vlažném úvodu McCabe znovu přitlačil a začal sázet góly bombami od modré.
61. (37.) Paul Kariya, LK, 32, Nashville
Zkušený útočník sbírá bod za zápas a výrazně pomáhá Predators do play off. V létě ho čeká vyjednávání o nové smlouvě.
62. (67.) Marc Savard, C, 29, Boston
Tenhle maličký centr má nesmírně šikovné ruce. Tvořivý chlapík má zvednout Bruins k postupu do play off.
63. (93.) Manny Fernandez, B, 32, Minnesota
Po perfektním vstupu do sezony si začal připisovat víc porážek. Musí se mít na pozoru před kolegou Niklasem Bäckströmem.
64. (38.) Pavol Demitra, C, 32, Minnesota
Otřes mozku a zranění jeho spoluhráče Gáboríka zničily naděje na rekordní sezonu. Bez Gáboríka byl poloviční.
65. (48.) Martin St. Louis, PK, 31, Tampa Bay
Slabá minulá sezona pokazila naději na lepší umístění v našem žebříčku. Letos mu rozjezd také chvíli trval.
66. (–) Kari Lehtonen, B, 23, Atlanta
Jakmile Lehtonen ucítil ohrožení ze strany Johana Hedberga, přidal. Thrashers se na něj mohou zase spolehnout.
67. (–) Mathieu Schneider, O, 37, Detroit
I když se Red Wings vůbec nedařila přesilovka, Schneider sbíral stejně bodů jako v minulé sezoně. Po sezoně bude volným hráčem bez omezení.
68. (39.) Rob Blake, O, 37, Los Angeles
Už je na něm vidět, že nejlepší léta má za sebou. Ale Kings nutně potřebují, aby se na ně zase rozpomněl.
69. (–) Brenden Morrow, LK, 27, Dallas
Nový kapitán Stars už není tak produktivní jako dřív. Navíc se musel vypořádat se zraněním třísel.
70. (–) Scott Gomez, C, 27, New Jersey
Když je Gomez zdravý, sbírá hodně bodů za přihrávky. Solidní tvůrce hry, kterého ale trápila třísla.
71. (–) Daniel Sedin, LK, 26, Vancouver
Podobně jako jeho bratr může dosáhnout na podobné statistiky jako v minulé sezoně. Kdy rozkvete naplno?
72. (–) Robyn Regehr, O, 26, Calgary
Soustředí se hlavně na hlídání nejlepších forvardů soupeřů. Při bránění je velmi spolehlivý.
73. (–) Dwayne Roloson, B, 37, Edmonton
Proslavil se v minulém play off, kde chytal skvěle. Letos nastoupil do 27 z prvních 30 zápasů Oilers.
74. (–) Erik Cole, PK, 28, Carolina
Typického „power forwarda“ začátkem roku zastavilo zranění páteře. Mohl být o dost výš.
75. (91.) Michael Nylander, C, 34, NY Rangers
Vedle Jágra září, stal se jeho dvorním centrem. Málokdo k číslu 68 pasuje tak dobře jako on.
76. (–) Patrice Bergeron, C, 21, Boston
Mladý centr Bruins představuje budoucnost klubu i kanadské reprezentace. Vedle Crosbyho na MS naprosto dominoval.
77. (40.) Milan Hejduk, PK, 30, Colorado
Nejlepší střelec sezony 2002/03 pomalu ustupuje ze slávy podobně jako jeho Avalanche. Až příliš ho brzdí zranění.
78. (71.) Martin Straka, LK, 34, NY Rangers
Ohromně užitečný hráč. Obdivuhodný bojovník. Jedinečný bruslař. Jágr ví, že v něm má poklad.
79. (61.) Alex Tanguay, LK, 27, Calgary
Tvořivé křídlo už téměř zapomnělo střílet a hlavně přihrává. Už si zvyklo na nové spoluhráče a půjde nahoru.
80. (–) Vjačeslav Kozlov, LK, 34, Atlanta
„Profesor“ si užívá roli rádce slovenské hvězdy (Marián Hossa). Měl by překonat všechny své ofenzivní rekordy.
81. (–) Petr Sýkora, C, 30, Edmonton
Od „zlatých časů“ v New Jersey se necítil tak důležitý. V Edmontonu vedl klubové bodování.
82. (77.) Steve Sullivan, LK, 32, Nashville
Drobný útočník pravidelně bodoval. Vedl svůj tým v produktivitě, a když se dostal do pohody, byl k nezastavení.
83. (45.) Joni Pitkänen, O, 23, Philadelphia
Ve 27 zápasech nové sezony nevstřelil jediný gól, sbíral záporné body... Ale talent pořád má, jen je v hodně slabém týmu.
84. (–) Vesa Toskala, B, 29, San Jose
Snaží se maximálně využít prostoru, který od vedení Sharks dostává. Nebude dlouho trvat a stane se jasnou jedničkou.
85. (43.) Alexej Kovaljov, PK, 33, Montreal
Jeho výjimečnou techniku zastiňovalo záporné hodnocení v plus/minus. Defenzivní úkoly mu vůbec nejdou.
86. (–) Cory Stillman, LK, 33, Carolina
Jediný vítěz Stanley Cupu z posledních dvou let musel na operaci s ramenem a do prosince byl mimo hru.
87. (–) Thomas Vanek, LK, 22, Buffalo
Poslední play off sledoval hlavně z tribuny, ale nyní je to jeden z nejlepších kanonýrů v lize. Obrovský talent.
88. (58.) Ľubomír Višňovský, O, 30, Los Angeles
Měl by hrát v jiném týmu, aby se o něm víc vědělo. Může nasbírat kolem 60 bodů.
89. (–) Marek Svatoš, PK, 24, Colorado
Většinou už nastupuje v prvním útoku, takže se od něj očekává trochu víc. Hodně ho trápí zdravotní problémy.
90. (–) Henrik Tallinder, O, 28, Buffalo
Nejkompletnější obránce Sabres tráví za poslední rok až příliš času na marodce. Ale když bude zdravý...
91. (32.) Dominik Hašek, B, 41, Detroit
O návratu české legendy se hodně pochybovalo, ale Hašek na NHL pořád má. Držel si nejlepší průměr obdržených gólů v lize.
92. (–) Jason Arnott, C, 32, Nashville
Uplynulá sezona v Dallasu byla nejlepší v jeho kariéře. Podobně začal i v Nashvillu, ale zastavilo ho zraněné koleno.
93. (75.) Adam Foote, O, 35, Columbus
Columbus není tým pro něj. Propadl se v hodnocení plus/minus. Ani on dlouho nemohl zoufalé Jackets zvednout.
94. (–) Shawn Horcoff, C, 28, Edmonton
V této sezoně v zakončení zoufale klopýtá. Ale aspoň docela slušně brání.
95. (60.) Sami Salo, O, 32, Vancouver
Bombarďák Salo držel naděje Canucks na play off. Ale pak se zranil. Opět.
96. (42.) Alexej Jašin, C, 33, NY Islanders
Kapitán Islanders začal sezonu nejlépe za několik posledních let. Skvěle rozjetý ročník mu trochu pokazilo zranění.
97. (–) Darcy Tucker, PK, 31, Toronto
Hecíř týmu musel převzít hodně zodpovědnosti. Dosud nastřílel v sezoně nejvíc 28 gólů, letos jich měl po 34 zápasech už 19.
98. (–) Alexander Semin, LK, 22, Washington
Talentovaný Rus se musí naučit, jak se vyhnout výkyvům formy. Pak bude v první desítce.
99. (–) Ray Whitney, LK, 34, Carolina
Šikovný veterán dokázal nahradit zraněného Stillmana v prvním útoku a sbíral bod na zápas.
100. (–) Sheldon Souray, O, 30, Montreal
Nekompromisní zadák ztělesňuje starou NHL. Hraje tvrdě, neváhá se poprat, ale zároveň boduje a střílí góly.
24 Nabokov & Toskala
Ti dva vytvořili nejvyrovnanější brankářskou dvojici v NHL. Pravidelně se střídají a drží své San Jose Sharks v horních patrech Západní konference. Sami ale tvrdí, že mezi nimi panuje pouze zdravá rivalita.
38 Paul Stastny
Jeho otec není nikdo jiný než nejlepší slovenský hokejista historie Peter Šťastný. Paul pokračuje v jeho stopách a dokonce už hraje i v „rodinné šestadvacítce“.
42 Mužstvo měsíce: Pittsburgh Penguins
Ať zůstanou v Pittsburghu, nebo se přestěhují do jiného města, je jisté jedno: Tohle mužstvo je nabité talentem. Jestli tým vydrží v podobném složení pár let pohromadě, vytvoří dynastii, na kterou se bude dlouho vzpomínat.
48 AHL
Farmářská American Hockey League je zajímavá soutěž. Pro někoho znamená bránu do NHL, pro jiného konec snů o nejlepší hokejové soutěži světa.
54 Thomas Vanek
Jeho rodiče pocházejí z bývalého Československa. On sám se však narodil v Rakousku a hokej se naučil hrát v Severní Americe. V současnosti patří k nejlepším nováčkům v NHL.
Věděli jste?
Pokud kliknete na nick nebo fotku uživatele, dostanete se do jeho profilu.