Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 7-8/2016

ProHockey 7-8/2016

Obsah PH 7-8/2016

NA STÁNCÍCH OD 8. ČERVENCE!!!

6 Úvod

8 Dopisy

10 Novinky

16 Stanley Cup 2016

18 Mužstvo měsíce

Pittsburgh Penguins

24 Šampioni

Představujeme vítěze

26 Play off 2016

Rekapitulace

29 Hokejové fórum

30 To nejlepší ze sezony 2015/16

36 Dokument ProHockeye

Krvavá rivalita

42 Portrét hvězdy

Jevgenij Kuzněcov

46 Portrét hvězdy

Joe Thornton

50 Drobnohled

Torey Krug

52 Team News

Příběhy sezony

59 Nominace časopisu ProHockey

60 Novinky

64 Pohled z redakce

Je Kanada v krizi?

66 Příští číslo

 

 

16 Stanley Cup 2016

Crosby byl skvělý. Bez debat!

Sidney Crosby je ve své době nejlepším hokejistou na světě a už nyní náleží i k nejlepším hráčům v historii. Jen těžko je možné to zpochybňovat. Je mu teprve 29 let a už dvakrát vyhrál Stanley Cup, dvakrát olympiádu, mistrovství světa a spoustu individuálních ocenění včetně Conn Smythe Trophy, což je poslední přírůstek do sbírky.

I kdyby ukončil kariéru hned zítra, určitě by byl zvolen do Hokejové síně slávy. A když zůstane zdravý a vydrží mu motivace, má před sebou třeba ještě deset výborných sezon. Přitom ještě před pár měsíci se někteří experti (a vás čtenáře nevyjímaje) dohadovali, jak rychle jeho kariéra uvadá. Je pravda, že v prvních týdnech právě uplynulé sezony ničím nepřipomínal dominantního hráče, kterým býval dřív. Co s ním bylo?

A stal se „zabijákem“ trenérů? Přesně o tom se v médiích hojně diskutovalo. Nyní víme, že jsme byli svědky zatím nejdelšího výpadku formy v jeho kariéře. Brali jsme jako samozřejmost, že je superhvězda a že prostě hraje skvěle. Jinak jsme ho ani neznali, vždyť je to Crosby! Netrvalo dlouho a všechny kritiky utichly. Od začátku ledna nebyl žádný hráč v NHL produktivnější než on. Zase hrál tak, jak jsme byli zvyklí – nejlepší hráč v NHL, mašina na body a nyní ještě výborný kompletní hokejista. Co víc k tomu dodat? Je skvělý, ale zároveň je to pořád jen člověk.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

18 Mužstvo měsíce – Pittsburgh Penguins

Seznamte se s architektem úspěchu

Pittsburgh Penguins to v té době nemohli tušit, ale na cestu za svým čtvrtým Stanley Cupem se vydali už v roce 2014, kdy na post generálního manažera najali Jima Rutherforda. Ten během dvou následujících let vyměnil asi 70 % hráčů a kousek po kousku skládal vítězný tým. Přečtěte si příběh vítězů Stanley Cupu 2016.

Autor: Varpu Sihvonenová

Abychom mohli porozumět přítomnosti, musíme poznat minulost. Pittsburgh Penguins začali hledat nového generálního manažera po výbuchu v play off v roce 2014, ze kterého vypadli v sérii s New York Rangers, přestože vedli 3:1 na zápasy. V té době pětašedesátiletý Jim Rutherford právě předával funkci GM v Carolina Hurricanes bývalému výbornému hokejistovi Ronu Francisovi.

Rutherford se nechtěl pouštět do žádného velkého dobrodružství, ale nabídka od Pens mu přišla natolik lákavá, že ji nemohl odmítnout. Vždyť ho požádali, aby v Pittsburghu vybudoval vítězné mužstvo. Věděl, že může počítat s hvězdami Sidneym Crosbym, Jevgenijem Malkinem a Krisem Letangem, kteří Stanley Cup pro Pittsburgh vyhráli už v roce 2009.

Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by si Penguins polepšili. V roce 2015 vypadli z play off už v prvním kole (opět s Rangers) v pouhých pěti zápasech a fanoušci často kladli otázku, zda angažování Rutherforda bylo skutečně správným krokem.

Vytyčení směru

Rutherford provedl minulé léto analýzu týmu a rozhodl se, že pozmění výraz nebo, chcete-li, charakter celého mužstva. Po absolvování tréninkového kempu mu přišlo, že celkový dojem ze hry je příliš těžkopádný, a chtěl mu dodat rychlost.

Rutherford v létě přivedl pravé křídlo Phila Kessela a centra Nicka Bonina a během sezony ještě získal obránce Trevora Daleyho a levé křídlo Carla Hagelina. Kromě nich navíc povolal z farmy Wilkes-Barre/Scranton mladíky Conora Shearyho a Bryana Rusta, kteří také dodali mužstvu rychlost, energii a hokejovou šikovnost.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

29 Hokejové fórum

Tentokrát jsme našim expertům položili tyto otázky:

Na generální manažery NHL se snesla vlna kritiky za to, že mezi tři nejlepší gólmany NHL zařadili Jonathana Quicka. Co si o této kritice myslíte vy?

Kdo byl ve vašich očích nejužitečnější hráč play off?

Udělali Anaheim Ducks správný krok, když vyhodili kouče Bruce Boudreaua?

 

30 To nejlepší ze sezony 2015/16

GÓL ROKU

Martin Hanzal, Arizona

Ocenění pro gól roku většinou získává nějaká šílená kličkovaná, hokej je však koneckonců týmový sport, což přesně dokazuje tahle branka, zcela magicky připravená nováčky Coyotes, Maxem Domim a Anthonym Duclairem.

V rychlém protiútoku do obrany Dallasu poslal Duclair kličkou na párek zkušeného Johnnyho Oduyu a následně bekhendem poslal puk zpět do míst, odkud sám přijel. Tam byl sice Max Domi, ale ten namísto střely pustil puk za sebe na Martina Hanzala, kterému už jen stačilo kotouč zvednout do odkryté branky.

Zkrátka finesa a spolupráce na té nejvyšší možné úrovni.

Vyzyvatel: Jevgenij Malkin proti Edmontonu, Connor McDavid proti Columbusu

PŘIHRÁVKA ROKU

Jevgenij Kuzněcov, Washington

Jevgenij Kuzněcov dokázal v NHL udělat krok mezi skutečné hvězdy a je otázkou, zda je v současné NHL šikovnější nahrávač než právě on. Jeho 43 prvních asistencí bylo nejlepším zápisem v lize, mnoho z nich pak skutečně zvedalo diváky ze sedadel.

Mezi takové přihrávky rozhodně patřila i ta ze zápasu proti Calgary. Kuzněcov nadzvedl hokejku Dennisi Widemanovi jako Pavel Dacjuk v dobách své největší slávy, sebral mu puk a namířil si to s ním za branku. Wideman, Kris Russel i gólman Kari Rämö se soustředili na tyčku, u které měl podle všeho Kuzněcov s pukem vyplout, ten však bekhendem za zády poslal puk podél první tyče na Andrého Burakovskyho, na kterého již zívala pouze odkrytá branka. Neskutečná hokejová nádhera.

Vyzyvatel: Jevgenij Kuzněcov na Alexandra Ovečkina, Nazem Kadri proti Philadelphii

Dále jsme hodnotili tyto kategorie: HIT ROKU, ZÁKROK ROKU, NÁVRAT ROKU, NOVÁČKOVSKÁ SENZACE ROKU, NEJÚCHVATNĚJŠÍ REKORD ROKU, INDIVIDUÁLNÍ VÝKON ROKU, PRO HOCKEY AWARDS, VÝROKY, NA KTERÉ BUDEME VZPOMÍNAT, SMUTEK ROKU, KONTROVERZE ROKU, PLNOVOUS ROKU, ČTYŘI MINELY, KTERÉ NESMÍTE MINOUT, PŘÍBĚH ROKU, ÚTOČNÁ ŘADA ROKU, DISKUSE ROKU, DOBRÝ SKUTEK ROKU

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

36 Dokument ProHockeye – Krvavá rivalita

Colorado Avalanche versus Detroit Red Wings

Téměř přesně před 20 lety spatřila světlo světa jedna z největších a nejslavnějších rivalit v NHL. V tomto historickém dokumentu se vracíme k oněm památným zápasům mezi Colorado Avalanche a Detroit Red Wings.

Autor: Linus Hugosson

Vše začalo brutálním faulem a pokračovalo po dobu několika let jakousi hokejovou verzí Hvězdných válek. Nesmiřitelné nepřátelství mezi Colorado Avalanche a Detroit Red Wings bylo přímo nabité událostmi – vždyť mluvíme o dvou z nejsilnějších klubů v lize té doby.

„Šlo o dva kluby, které si byly vlastně dost podobné,“ vzpomíná legenda Detroitu, Nicklas Lidström. „Obě mužstva toužila po vítězství a obě byla také na vítězství schopna dosáhnout. Kolem našich vzájemných zápasů byl vždycky veliký humbuk a hrát proti Coloradu bylo vždycky naprosto super.“

Dalším faktorem, který přispěl ke slávě soupeření obou klubů, byla celá řada brutálních a násilných epizod. Není proto divu, že hokejové ročenky tyto zápasy nazývají krvavou řeží.

„Když jsem viděl obličej Krise Drapera, udělalo se mi úplně špatně,“ říká Dino Ciccarelli, bývalý útočník Red Wings. „Celou tvář měl promáčknutou a otočenou na stranu. Tehdy si opravdu mohl zlomit vaz.“

Ciccarelli popisuje ošklivé následky faulu, který veškerou nenávist mezi Avalanche a Wings vlastně začal. V jednom ze zápasů play off 1996 Krise Drapera zákeřně zezadu fauloval Claude Lemieux. Draper neměl šanci se nárazu jakkoli bránit a vletěl do mantinelu hlavou napřed.

„Vzpomínám si, že jsem se pokusil zvednout, ale něco zkrátka nebylo v pořádku,“ říká Draper.

Draper odnesl faul zlomeným nosem, čelistí, lícní kostí a pěti vyraženými zuby. Navíc téměř přišel o jedno oko. Zničený obličej museli lékaři Draperovi zalátat čtyřiceti stehy.

Lemieux se po zápase na půl úst a nikterak upřímně pokusil omluvit, později ovšem tvrdil, že jeho zákrok nebyl nijak nebezpečný a že by mu vlastně měl být Draper vděčný, že se takto proslavil. Je tedy jasné, že takové výroky z Lemieuxe udělaly v Detroitu veřejného nepřítele číslo jedna. Naháněnou kořist, kterou během několika návštěv ve městě automobilů musela hlídat ochranka.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

42 Portrét hvězdy – Jevgenij Kuzněcov

Ztracené kouzlo

Chabé dva body v play off. Jevgeniji Kuzněcovovi z toho bylo smutno. Ruský centr chtěl pro svůj tým ve Stanley Cupu udělat mnohem víc. Jedna z nejzářivějších hvězd základní části působila matně, když ji Washington Capitals potřebovali nejvíc. V životě však zvládl i výrazně krušnější situace. Zase se rozjede.

Karel Knap, MF DNES

Pro hokejového fajnšmekra je to náramná podívaná, pastva pro oči. Ta elegantní práce s holí. Chytrá řešení spletitých situací, kdy se nedostává času ani prostoru. A ty přihrávky, nápadité a překvapivé.

Jevgenij Kuzněcov připomíná své krajany Alexeje Kovaljova nebo Pavla Dacjuka, uznávané hokejové umělce, kteří se svými kouzelnými holemi pobavili početné diváctvo na sledovaných kluzištích na několika kontinentech.

Teprve ve druhé kompletní sezoně v NHL nasbíral 77 bodů a byl nejlepší v týmu Capitals před Nicklasem Bäckströmem a dokonce i kapitánem Alexandrem Ovečkinem.

Ale když mluvil o washingtonských hvězdách a jeden ruský reportér mu připomněl, že mezi ně sám patří, jen zvedl oči v sloup a prohlásil: „Nechte toho!”

Je zábavný. Otevřený. Upřímný. On, chicagský Artěmij Panarin a Vladimir Tarasenko ze St. Louis Blues reprezentují novou vlnu mladých Rusů v NHL, kteří jsou oblíbení doma i v zámoří.

„Kuzy je miláčkem našeho tisku,“ tvrdí Pavel Lysenkov, elitní žurnalista internetového deníku Sovsport.ru. „Rozhovory s ním a Panarinem jsou vždycky zábavné.“

Jen obyčejná dorážka

Když se Kuzněcov blýskl nádhernou trefou proti Švýcarsku při svém prvním startu na květnovém mistrovství světa v Moskvě, hned po příletu z Washingtonu, diváci byli jako u vytržení.

„Byla to taková paráda, že Rusové navrhovali, aby pošta zachytila jeho akci na známkách jako Forsbergovu kličku z rozstřelu olympijského finále v Lillehammeru,“ řekl Lysenkov pro časopis ProHockey.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

46 Portrét hvězdy – Joe Thornton

Stařec a plnovous

Jedna sezona může změnit úplně všechno. Během roku 2016 se Joe Thornton proměnil ze sesazeného kapitána s nálepkou loosera v miláčka celého hokejového světa. Zde je příběh o starci a jeho plnovousu.

Autor: Jonathan Lindqvist

Román držitele Nobelovy ceny a legendárního spisovatele Ernesta Hemingwaye nese název Stařec a moře. Pojednává o honu osamělého, stárnoucího rybáře na obrovitého mečouna, honu, v jehož úspěch nikdo kromě starce samého nevěří.

Když nakonec stařec dostane rybu na háček, je svým úlovkem zavlečen v nekonečném a předem prohraném souboji na otevřené moře.

Až jednou bude někdo psát knihu o životním příběhu Joe Thorntona, bude „Stařec a plnovous“ vhodným titulem. Čím déle Thornton nahání onen zpropadený pohár, tím delší je jeho plnovous. V šestatřiceti letech nechal Thornton svůj vous narůst do délky, jež může připomínat jeskynního muže z doby kamenné.

„Můj bratr John vždycky nosil hustý plnovous, takže se snažím napodobit jeho a Burnsieho (Brenta Burnse),“ prohlásil Thornton a dodal, že Burns je jeho „vousatým mentorem“.

„Burnsie mi hodně pomáhá, shání mi všechny ty různé olejíčky a hřebeny.“

Thornton přiznává, že žádný z rodinných členů a nakonec ani on sám nepovažuje plnovous za něco krásného – možná až na jeden nový přírůstek do rodiny.

„Před nedávnem jsme si pořídili kočku a ta mi ve vousech ráda zasekává drápky. Jinak se musím přiznat, že mi vousy až tak atraktivní nepřijdou.“

Kandidát na cenu pro nejužitečnějšího hráče?

Vzhled divého muže se k Thorntonovi docela hodí, protože v této sezoně se po ledě proháněl s téměř zvířecí touhou po kořisti. Po základní části mu patřila čtvrtá příčka v kanadském bodování NHL, měl zásadní vliv na hru celého týmu po celé ledové ploše a index Corsi (počet střel na branku soupeře kontra na vlastní branku) měl skvělou hodnotu 56,63 procenta. Bez Thorntona na ledě nepřelezl zbytek týmu Sharks v indexu Corsi padesátiprocentní hranici.

Existují zkrátka jasné důkazy pro tvrzení, že tato sezona byla v podání Thorntona nejlepší od roku, ve kterém vyhrál ligové bodování a odnesl si i Hart Trophy – a to bylo prosím před deseti lety. Novinář Adam Gretz celou záležitost formuloval 4. dubna na stránkách CBC následovně:...

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

50 Drobnohled – Torey Krug

„Sklenice je zpola plná“

ProHockey si popovídal s bostonským obráncem, který k hokeji i k životu přistupuje pozitivně a který na sebe prozradil například to, že umí hezky kreslit a původně chtěl být architektem.

Autor: Varpu Sihvonenová

Toreyho Kruga, obránce Boston Bruins, lidé i odborníci kvůli jeho výšce (měří pouhých 175 centimetrů) často přehlížejí. Když chtěl postoupit z univerzitního týmu Michigan State College, neměl kam, protože o něj na draftu nebyl zájem. Jenže Krug vždycky přistupoval ke všemu pozitivně a nevzdával se. Dnes je přesvědčený, že pro něj bylo požehnáním, že ho nikdo nedraftoval. Mohl si tak vybrat klub, který by mu vyhovoval nejvíce.

V Bostonu si totiž cení jeho přístupu, pracovní morálky a úžasné střely.

Pětadvacetiletý Krug přitom vyrůstal na předměstí Detroitu a byl obrovským fanouškem Red Wings. Nejradši měl Pavla Dacjuka, ale číslo dresu (47) si vybral jako kombinaci čísel dvou slavných obránců – Bobbyho Orra a Raye Bourquea.

Kdybyste nebyl hokejistou, co byste dělal?

„Myslím, že bych byl právník. Jako kluk jsem chtěl být architektem, ale když jsem šel na univerzitu, začal jsem se zajímat o právo. Takže bych se stal asi právníkem.“

Co vás přivedlo k hokeji?

„Vyrůstal jsem v hokejové rodině. Mám tři starší bratry, kteří hráli hokej, a táta trénoval. Jakmile jsem uměl chodit, postavili na mě brusle, takže jsem vlastně ani neměl pořádně na výběr. Ale jsem rád, že to dopadlo takhle.“

Do jakého města NHL nejraději jezdíte na zápasy?

„Hm, je spousta hezkých měst, ale mým nejoblíbenějším je Nashville. Mám rád tamní hudbu a zároveň si myslím, že je to zábavné, skrytě hokejové město.“

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 6/2018
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné