Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 9/2016

ProHockey 9/2016

Obsah PH 9/2016

NA STÁNCÍCH OD 26. 8.!

6 Úvod

8 Dopisy

10 Průvodce World Cupem

Sloupek šéfredaktora

12 Průvodce World Cupem

Rozvrh zápasů

14 Novinky

20 World Cup

Magické momenty z historie

24 Anže Kopitar

26 Skupina A: Tým Evropy

28 Sidney Crosby

30 Skupina A: Kanada

40 Petr Mrázek

42 Skupina A: Česko

44 Patrick Kane

46 Skupina A: USA

48 Aleksander Barkov

50 Skupina B: Finsko

52 Connor McDavid

54 Skupina B: Tým Severní Ameriky

56 Alex Ovečkin

58 Skupina B: Rusko

60 Henrik Lundqvist

62 Skupina B: Švédsko

64 Kvíz

 

 

10 Průvodce World Cupem

Sloupek šéfredaktora

Nejklasičtější a mýty opředený hokejový turnaj je zpět! Šéfredaktor švédské mutace ProHockey zodpovídá pět žhavých otázek před začátkem Světového poháru.

1. Klasický hokejový turnaj reprezentačních výběrů v hlavním městě hokejového světa. Jak velká tahle událost vlastně je?

Od posledního ročníku Světového poháru uplynulo již dlouhých dvanáct let a my se můžeme jen divit, proč tolik. Vždyť tohle bude stejné jako brazilské MS ve fotbale – největší hvězdy našeho sportu v reprezentačních dresech (no, alespoň většina z nich) v zemi, kde je hokej náboženstvím. Jenže ta dvanáctiletá přestávka mu na prestiži příliš nedodává...

Ale vážně, je třeba konstatovat, že od chvíle, kdy NHL začala uvolňovat své hráče pro olympijský turnaj, ztratil Světový pohár něco ze své atraktivity. Od roku 2004 si hokejoví fanoušci mohli užít hned tři turnaje s účastí nejlepších hokejistů světa (OH 2006, 2010 a 2014). Proto se určitě můžeme ptát, zda je Světový pohár v už tak nabitém hokejovém kalendáři skutečně potřeba. Je ovšem nutné si uvědomit, že vztahy mezi NHL a Mezinárodním olympijským výborem jsou čím dál mrazivější a podle mnoha expertů nejlepší hokejová liga na světě nepřeruší program jen proto, aby na příští olympiádu pustila své hvězdy.

Klidně se může stát, že World Cup zanedlouho bude jediným setkáním reprezentačních mužstev, kterého se zúčastní ti nejlepší hokejisté na světě. Vždyť jeho pokračování je naplánované už nyní – další World Cup by se znovu měl hrát v roce 2020. Takže si to řádně užijte!

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

20 World Cup

Magické momenty z historie

Pohroužili jsme se hluboko do archivu a našli pro vás 10 magických okamžiků z historie World/Canada Cupu.

Linus Hugosson

Ovace

Tato chvíle je všeobecně známá jako jeden z nejsilnějších momentů švédské sportovní historie. Tre Kronor se připravovali na svůj první zápas na Canada Cupu, na ledě Maple Leaf Gardens čekal soupeř z USA. Když místní hlasatel představil Börjeho Salminga, tedy hráče místních Toronto Maple Leafs, vybuchly tribuny bouřlivými ovacemi. Potlesk vestoje nabíral na síle a trval celých pět minut. Dojatý Salming stál osamocený na švédské obranné modré a dokola zdravil nadšené publikum.

Čisté konto

Den 9. září 1976 je slavným hokejovým datem pro každého českého (a zřejmě i slovenského) fanouška hokeje. Právě v onen den se podařilo československé reprezentaci porazit na vůbec prvním ročníku Canada Cupu domácí reprezentaci. Kanaďané svého soupeře přestříleli 29:23, Vladimír Dzurilla však mezi tyčemi přímo čaroval. Dzurilla, který svou oplácanou postavou snad ani nepřipomínal sportovce, byl následně v Československu považován za národního hrdinu.

Neskutečný obrat

Švédové vstoupili do Canada Cupu 1976 hodnotnou výhrou 5:2 nad Spojenými státy a remízou 3:3 se Sovětským svazem. Poté podle očekávání podlehli Kanadě 0:4 a následně přišel čas na setkání s odvěkým rivalem z Finska. Na začátku druhé třetiny vedli Tre Kronor už 4:1, právě tehdy však finské mužstvo zavelelo k velkému obratu. Během pár minut Finové srovnali na 4:4, švédský tým sice ještě jednou strhl vedení na svou stranu, zbytku zápasu však kralovalo Finsko, které si čtyřmi góly zajistilo vítězství 8:5. Pro Finy znamenalo jediný vítězný zápas na turnaji, Švédsko se naopak mohlo rozloučit s účastí ve finále.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

24 Anže Kopitar

Pirátský kapitán

Může to být dost podivný pocit sedět v kabině „Zbytku Evropy“ s hráči z různých zemí i klubů. Žádná vlajka, žádná hymna, žádná společná historie. Ale slovinský centr Anže Kopitar přijímá tenhle pokus jako zajímavou výzvu: „Z čistě sobeckých důvodů je prima, že se můžu zúčastnit.“

Autor: Karel Knap, MF DNES

Ctitelé tradic tohle pojetí mezinárodní akce považují za krajně nešťastné. Někteří fanoušci a odborníci ho dokonce vnímají jako urážku. Zejména na Slovensku a ve Švýcarsku se kdekdo popuzeně ptal: „Proč nepozvali naši reprezentaci?“

Místo toho pořadatelé stvořili kvůli několika utkáním Světového poháru dva umělé týmy – Tým Evropy a Tým Severní Ameriky z hráčů, kterým je 23 let a méně.

Vrchnost z NHL a NHLPA zjevně chtěla vystavit na naleštěném ledovém pódiu co nejvíc svých hvězd. Aby toho dosáhla, musela „zaříznout“ Slováky a Švýcary, neboť ani z většiny neposkládají své soupisky z mužů působících v nejslavnější lize.

Zařídili to tak, že místo neatraktivních „anonymů“ z evropských soutěží představí v Torontu borce, jako je Kopitar. Za normálních okolností by neměl nárok, neboť Slovinsko ani náhodou nepatří mezi osm nejlepších zemí v žebříčku IIHF, třebaže předloni senzačně postoupilo do čtvrtfinále olympiády v Soči.

„Pro nás znamenalo báječné vítězství už jenom to, že jsme se na hry kvalifikovali,“ řekl Kopitar pro Sportsnet. „A pak jsme brali jako prémii, když jsme mohli nastoupit proti Rusku nebo v play off proti Švédsku. Kdo by si to pomyslel? Ale my jsme to dokázali. Dvacet kluků dřelo do úmoru. Povedlo se nám to jako mančaftu. Neměli jsme v šatně jedinou individualitu.“

Kamarádství, vlastenectví. Hrdost a odpovědnost vůči tisícům a milionům příznivců doma. To všechno vytváří pouta soudržnosti, kterými se vyznačují reprezentační týmy. Žádné takové pojítko ovšem v souboru „Zbytku Evropy“ neúčinkuje. Třiadvacet cizinců bez společných kořenů a tradic se potká v jedné místnosti. Zač a proč budou mezi mantinely bojovat? Pro zábavu a osobní slávu? Pro co jiného?

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

28 Sidney Crosby

Zlatý chlapec

Dvakrát vyhrál olympiádu, přičemž jednou o tom osobně rozhodl. Loni dosáhl na titul mistra světa. Jeho sbírka trofejí působí jako královský poklad. A teď by do ní Zlatý chlapec rád přidal další exemplář.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Neuplynulo ani 24 hodin od vyřazení Pittsburghu ze Stanley Cupu 2015 a Jimu Nillovi, generálnímu manažerovi kanadské reprezentace, už na mobilu přistála zpráva od Sidneyho Crosbyho. Největší celebrita NHL v ní šéfovi oznamovala, že se chce zúčastnit mistrovství světa v Praze.

Ne, tenhle turnaj není vrcholnou přehlídkou nejlepších hokejistů planety. Jeho úroveň obvykle sráží příboj omluvenek, který se vždy na jaře žene přes Atlantik ze západu na východ. Asi nejlepší hráč uplynulé dekády se ovšem sám přihlásil ke službě vlasti.

Mohl ležet na pláži na Maledivách, rybařit na některém z tisíců kanadských jezer, případně bušit do míčků na některém z nejpřepychovějších golfových hřišť. Místo toho si prodloužil sezonu a pomohl národnímu mužstvu ke zlatu (nejen) ziskem 11 bodů.

Takže není pochyb, že v polovině září nastoupí za Kanadu při své premiéře na Světovém poháru s ideálně vyladěným tělem a dokonale naostřenou myslí. Člen Triple Gold Clubu, nesmírně soutěživý chlapík z předměstí Halifaxu a čerstvý vítěz Stanley Cupu prahne po další trofeji.

„Je pokaždé vzrušující samo o sobě, když můžete nastoupit za Kanadu, ať se jedná o jakoukoliv akci,“ řekl ESPN.com.

V jeho případě to není jenom prázdná fráze, což dokazuje přesvědčivým výrazem při vyřčení těch vět. A také svými činy.

Každý opravdový hokejový fanoušek si pamatuje, že právě on v prodloužení rozhodl finále olympiády ve Vancouveru před šesti lety. Jeho překvapivá střela z úhlu proklouzla americkému brankáři Ryanu Millerovi a nejméně dvacet milionů Crosbyho spoluobčanů pocítilo menší či větší nával štěstí.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

40 Petr Mrázek

Český spasitel?

Kdysi tak úspěšný národní tým se už nějakou dobu svíjí v agónii. Aspoň špetku naděje dávají českým fanouškům hoši jako Pastrňák, Vrána či Zacha. Klíčovým mužem reprezentace na největších akcích se však patrně stane gólman Petr Mrázek.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Sorry, nepřiletím. Když Mrázek v dubnu odmítl pozvánku na mistrovství světa v Moskvě, rozpoutal vlnu nevole mezi fanoušky, nepotěšil spoluhráče ani hokejové šéfy.

Přemýšlel dlouho a zevrubně. Vyptával se lidí ze svého okolí. Tušil, co jeho „ne“ způsobí. Ale nechtěl riskovat zranění, které by mu znemožnilo podepsat novou smlouvu, o níž jednal s Detroit Red Wings. Jeho kariéra v NHL se dál slibně rozvíjí a on ji prostě nehodlal dát všanc.

Turnaj v Rusku pro něj mohl být zdrojem drahocenných mezinárodních zkušeností. Pravda, před čtyřmi lety se zúčastnil šampionátu ve Švédsku a Finsku. Jenže coby trojka se jenom mihl v partii s Německem.

V Moskvě by bezpochyby dostal roli jedničky. Vždyť si v prvním ročníku, který úplně celý strávil v National Hockey League, zase o trochu víc vyleštil své jméno. Obral o výsadní pozici na soupisce veterána Jimmyho Howarda. Kouč Jeff Blashill mu dal přednost v prestižním únorovém mači pod širým nebem proti Colorado Avalanche v Denveru. Ještě v lednu se o něm psalo jako o vážném kandidátovi na Vezina Trophy.

Zrovna na utkání Stadium Series proti Avs vytáhl Mrázek novou masku, kterou mu vyzdobil švédský umělec David Gunnarsson. Byl na ní obrázek jeho slovutného předchůdce Dominika Haška zvedajícího Stanley Cup v dresu Wings. Dílo přitáhlo notný kus pozornosti. Někteří odborníci ho s Dominatorem totiž srovnávají.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

44 Patrick Kane

Posel zlaté éry

Pakliže má Světový pohár posloužit NHL a NHLPA jako přehlídka umění největších hokejových kumštýřů, kličky Patricka Kanea by měly patřit mezi její hlavní ozdoby. Stal se prvním americkým vítězem Art Ross Trophy a Hart Trophy. Vrátí jeho kouzelné kudrlinky tým USA na vrchol?

Autor: Karel Knap, MF DNES

Zdá se, že je to pouze otázka času. Jednou přece čekání na triumf musí skončit. Od roku 1996 se američtí hokejisté na mezinárodních turnajích dospělých nedoškrábali ke zlatu.

Na dvacítkách přitom v nedávné minulosti posbírali tři tituly (2004, 2010, 2013). Ještě výrazněji si počínali na osmnáctkách, kde jich na uplynulých patnácti šampionátech nastřádali devět (a nezřídka přitom válcovali Čechy). V dubnu 2006 k jednomu z nich pomohl i Kane, král bodování se sedmi góly a pěti asistencemi v šesti utkáních ve švédských městech Ängelholm a Halmstad.

O 10 let později se mu nabízí další příležitost přivést svou zemi k notné porci sportovní slávy. Na koho jiného by měli fanoušci hochů s písmeny USA na dresech spoléhat než na nejproduktivnějšího a nejužitečnějšího muže NHL?

„Jsem vážně šťastlivec,“ řekl po červnovém předávání cen. „Je neuvěřitelné, že přede mnou tyhle trofeje nevybojovali ani Chris Chelios, Brian Leetch, Mike Modano, Joe Mullen nebo Jeremy Roenick. Mám z nich super pocit. Ale nedostal bych je bez spoluhráčů, trenérů a řady dalších lidí v klubu. A zároveň bych je hned vyměnil za Stanley Cup.“

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

48 Aleksander Barkov

Rodí se tahoun

Zatím mu mezinárodní turnaje přinášejí smíšené pocity. Aleksander Barkov se zranil při finském pochodu za bronzem v Soči. O rok později v Praze mu sen o medaili vzal guru Jágr. Ale Moskva naznačila, že jeho budoucnost je zářivá.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Tak urostlý. Přitom tak zručný. A zároveň zodpovědný. Saša Barkov odmalička nastupoval proti starším soupeřům. Překonával věkové rekordy v SM-Liize, na juniorském šampionátu i v NHL.

Už v šestnácti debutoval v mužské nejvyšší soutěži a první bod získal v září 2011 jako její nejmladší hráč v dějinách.

Jen o tři měsíce později reprezentoval svou zemi jako historický benjamínek na „dvacítkách“.

A stal se nejmladším skórujícím zelenáčem National Hockey League od jejího rozšíření v roce 1967 – v říjnu 2013 dal gól krajanovi Karimu Lehtonenovi z Dallasu, když mu bylo 18 let a 31 dní.

Vždycky byl v porovnání s téměř všemi vrstevníky napřed, působil zrale a vyspěle. I proto se s ním na příští dekádu počítá jako s vůdcem Florida Panthers i finského národního mužstva.

Zázrak z Tampere, kde jeho ruský otec Aleksander hrál za Tapparu a v 90. letech našel nový domov se svou ženou Olgou, dělá velké pokroky navzdory nepříjemným zraněním.

„Je to velká ztráta, je náš nejlepší hráč,“ prohlásil hokejový profesor Jaromír Jágr o svém žákovi, když si v říjnu pochroumal ruku. „Těžko ho budeme nahrazovat.“

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

52 Connor McDavid

Musíme porazit mazáky!

Světový pohár bez budoucí megastar? Bez největší naděje od nástupu Maria Lemieuxe, jak pravil Wayne Gretzky? Bez Connora McDavida? No nebyla by to škoda? Byla! usoudili pánové z NHL a NHLPA. A tak kanadský centr v Torontu nastoupí.

Autor: Karel Knap, MF DNES

První zápas. První gól. Connor McDavid načal svou mezinárodní kariéru opravdu stylově. Vyprodaná O2 arena (malá dvojka dolní) v Praze sledovala v dubnu premiéru báječného teenagera. Ne, neproměnil utkání s domácím mužstvem v show jednoho muže (ehm, chlapce). Nicméně své fanoušky rozhodně nezarmoutil.

V poslední prověrce kanadského výběru před šampionátem v Moskvě a Petrohradu předvedl část svého hokejového kumštu a ve třetí třetině se blýskl pěknou trefou. Mohl to být začátek čehosi opravdu výjimečného.

Když za ním přiletěla pozvánka, aby reprezentoval svou zemi, první hráč draftu 2015 za zrychleného tlukotu srdce ani na chvilku nezaváhal. „Zazvonil mi telefon a uslyšel jsem otázku, jestli bych jel do Ruska. Okamžitě jsem souhlasil,“ řekl v Praze deníku Sport. „Je nádhera hrát za Kanadu. Obrovská výzva. Chtěl jsem ji přijmout.“

V budoucnu by mohl na turnajích posbírat pár vzácných medailí. „Vždycky svou účast vnímáme ve stylu: Zlato, nebo nic. Jinak to prostě nejde. Nemůžeme očekávat nic jiného, když cestujeme tak daleko a máme na sobě uniformy v národních barvách.“

V září se devatenáctiletý mladík předvede na Světovém poháru. Útočník Edmonton Oilers si však přes chrániče nepřetáhne dres s javorovým listem na hrudi. Bude to trochu jiné.

Kluby v zámořských profesionálních ligách jsou leckdy posedlé budoucností. Jen si vzpomeňte na veškerý ten poprask, který provází drafty, na všechny ty předpovědi a analýzy. Někteří manažeři a fanoušci se častěji zaobírají tím, co by mohlo nastat, než současností. Tím spíš, když jim aktuální situace a pozice mužstva v tabulce nepřináší zvláštní potěšení.

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

56 Alex Ovečkin

Touhy vlastence Saši

V mysli Alexandra Ovečkina plane touha po střílení gólů. V intenzitě se jí vyrovná snad jen hlad po vítězstvích. Tuhle „Ruskou mašinu“ pohání mocné chtění. Po Stanley Cupu s týmem Washington Capitals. Po olympijském zlatu s ruskou reprezentací. A ani Světový pohár by nebyl úplně špatný.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Z tváří přítomných fanoušků se dal vyčíst zármutek a bolest celého národa. Stadion Bolšoj byl v tu chvíli středem největší země na světě. Místem, kde se sen rozplynul. Nejdůležitější soutěž olympiády v Soči 2014 dospěla k totálnímu krachu.

Vladivostok. Perm. Petrohrad. Vlajky popsané názvy ruských měst smutně visely z ramen svých zdrcených majitelů, kteří opouštěli přepychovou arénu, vystavěnou pro oslavu velkého vítězství. Místo toho se stala dějištěm šokující čtvrtfinálové porážky domácího mužstva od Finska.

Alex Ovečkin seděl v kabině se zoufale prázdnou hlavou i srdcem. Tyto hry, opulentní show za 50 miliard dolarů, měly patřit jemu. Jeho tvář se smála z plakátů i z automatů na coca-colu. Jeden z nejoblíbenějších ruských sportovců měl „Sbórnuju kamándu“ dovést zpět na výsluní, k prvním hokejovým zlatým medailím od roku 1992.

Tým selhal. On sám selhal. „Necítím nic,“ řekl reportérům cestou z ledu. Jeden z nejlepších kanonýrů v dějinách musel snést další brutální úder. Jedinečný talent, neskutečně silný člověk, který v dětství doma v Moskvě nepotřeboval výtah a vybíhal do desátého patra po schodech s výstrojí na zádech.

Ovečkina by mohli nejen v Rusku uvádět v učebnicích jako vzorového vlastence. S úctou a obdivem mluví o prezidentu Vladimiru Putinovi. Když se na jaře objevila otázka, zda po vypadnutí Washingtonu ze Stanley Cupu přispěchá do Moskvy na šampionát, ruští reportéři se jen ušklíbli: „Samozřejmě přiletí. Vždyť je to Putinův osobní přítel.“

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)

 

60 Henrik Lundqvist

Králem celého světa?

Stoupající komety + stále zářící hvězdy = zatraceně silný švédský tým na všech pozicích. Tre Kronor patří mezi nejžhavější kandidáty na Světový pohár. Zvlášť s Henrikem Lundqvistem v brance. „Máme mužstvo na vítězství,“ říká „The King“.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Táhne mu na pětatřicet. V minulé sezoně NHL se jeho základní statistiky propadly na nejhorší hodnoty od roku 2009 (průměr 2,48 a úspěšnost 92 %). S New York Rangers ztroskotal už v prvním kole Stanley Cupu. Pittsburgh Penguins je vyřadili docela snadno a Lundqvist chytal na svoje poměry podprůměrně.

Mohlo by se zdát, že vadne. Slýchá, že se pomalu zavírá časové okno, během něhož Rangers mohou získat Stanley Cup. S tím však na modlu sídlící v Madison Square Garden nechoďte.

„Cítím úplně stejnou motivaci do hokeje, chuť se zlepšovat a energii do tréninku jako před deseti lety,“ sdělil v březnu listu New York Daily News. „Chci vyhrávat. A právě tohle sportovce nakopává. Jak silná je tvoje touha? Jak moc na sobě hodláš makat? V tomhle se cítím stejně jako při své první sezoně v NHL.“

Tenkrát se coby nováček rázně chopil role jedničky „Blueshirts“ a na olympiádě v Turíně pomohl reprezentaci k zisku zlata. Od té doby převzal například Vezina Trophy, týmové úspěchy mu však unikaly.

Rangers párkrát doputovali hodně daleko v play off, Švédové na olympiádě v Soči podlehli až ve finále Kanadě. Možná i proto Lundqvist tolik prahne po velkém úspěchu. Nejbližší příležitost nabízí Světový pohár.

„Tyhle akce jsou prostě parádní. Utkáváte se s absolutní špičkou, můžete reprezentovat svou zemi. Pořád to vnímám jako obrovskou čest přetáhnout si přes hlavu dres se třemi korunkami,“ řekl Lundqvist pro stránku NHL.com. „Pořád vzpomínám na rok 2006, jak v Turíně stoupala naše vlajka ke stropu arény, jak jsme poslouchali hymnu. Tohle bychom si v září rádi zopakovali.“

(Celý článek si můžete přečíst buď v tištěné, nebo elektronické verzi časopisu ProHockey.)


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 6/2018
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné