Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 6/2017

ProHockey 6/2017

Obsah PH 6/2017

 

ProHockey 6/2017 je na trhu od 19. června!

 

6 Úvod

10 Novinky

16 Příběh hvězdy: Brad Marchand

22 Drobnohled: Mikko Koivu

26 Kvíz & Fakta

28 Legendy: Teemu Selänne

30 100 let NHL: Dynastie Islanders

34 Speciál o draftu: Top 31 talentů

42 Nováček: Zach Werenski

46 Speciál: Scout NHL

48 Mužstvo měsíce: New York Rangers

54 NHL Awards

56 Team News: Zaměřeno na budoucnost

63 Hokejové fórum

64 Pohled z redakce

 

 

16 Příběh hvězdy: Brad Marchand

Ze superotrapy superhvězdou

Brad Marchand, útočník Boston Bruins, už dlouho patří mezi hráče, proti kterým se hraje nejhůře v celé lize. Jenže po poslední sezoně, kdy posbíral 85 bodů a skončil na šestém místě v produktivitě NHL, se zároveň zařadil mezi její nejlepší hokejisty.

Autor: Bill Meltzer

Klidně ho nazvěte krysou. Nebo mu říkejte jezevec. Také už slyšel, že je „kuličkou nenávisti“, jak ho pojmenoval bývalý americký prezident Barack Obama v roce 2011, když Boston Bruins jakožto čerství šampioni Stanley Cupu tradičně navštívili Bílý dům. Nebo byste ho také mohli označit jako zabijáka s orlím nosem. Nebo mistrem podlých ataků. Nebo prostě jedním z nejvíce nenáviděných hokejistů NHL na kluzištích soupeřů.

Tohle všechno si Brad Marchand, levé křídlo Boston Bruins, už vyslechl. A padala prý i mnohem horší pojmenování. Jenže tenhle rodák z Halifaxu v kanadské provincii Nové Skotsko si jich vůbec nevšímá.

„Je mi opravdu úplně jedno, jak se někdo mimo naši šatnu cítí,“ vykládal Marchand v rozhovoru pro ESPN.com. „V hokeji se toho stane spoustu a znovu říkám, že se v tomhle světě starám pouze o spoluhráče a o svou rodinu. A myslím, že ti o mně mají jiné mínění. Takže každý má právo na svůj názor.“

V každém případě si 29letý Marchand zaslouží v současnosti toto označení – superhvězda National Hockey League. A je jedno, jestli to vyslovujete s potěšením, nebo to jen zlostně cedíte mezi zuby. Marchand má totiž za sebou úžasnou sezonu, v níž nastřílel 39 gólů (čtvrtý nejlepší výsledek v lize) a přidal 46 asistencí (což stačilo na 15. místo v lize). Celkových 85 bodů ho pak vyneslo na šestou příčku v bodování.

Marchand patří k nejlepším bruslařům v lize. Zároveň si v posledních letech vypěstoval čich na góly a ovládl zákonitosti defenzivní hry. Marchand nastupoval ve všech herních situacích a v oslabení posbíral třetí nejvyšší počet bodů (pět za tři góly a dvě asistence). V přesilovkách nastřílel devět branek a celkem si v početních výhodách připsal 24 bodů (stejně jako spoluhráč David Pastrňák). V hodnocení plus/minus při vyrovnaném počtu hráčů na ledě se vydrápal na hodnotu +18, což ho řadilo na 14. místo mezi všemi útočníky NHL.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

22 Drobnohled: Mikko Koivu

Hvězda mimo novinové titulky

Minnesota Wild prožili skvělou základní část a je načase, aby se zaslouženého uznání celé NHL dočkal také Mikko Koivu. Po dvanáct dlouhých let odvádí finský kapitán věrně svému klubu neocenitelné služby, jen zřídka se mu však dostalo zvýšené pozornosti médií. Právě on je však jedním z hlavních důvodů, proč Wild předvádějí rok od roku lepší hokej.

Autor: Andreas Jemn

S 58 nasbíranými body a především kladnou bilancí +27 v hodnocení plus/minus prožil Mikko Koivu v ročníku 2016/17 pravděpodobně nejvydařenější ročník od svého debutu v NHL před 12 lety. Jistě, bodů v minulosti dokázal posbírat i více, ale celkově vzato se v této sezoně jemu i celému mužstvu výjimečně dařilo (pokud odhlédneme od vypadnutí v prvním kole play off). Čtyřiatřicetiletý Koivu se s přibývajícími léty zlepšuje, hraje zodpovědněji a prakticky nechybuje. V Minnesotě lidé jen neradi vidí, že se jejich finskému kapitánovi nedostává od médií a zbytku NHL patřičného uznání. Sám Mikko Koivu však obvykle hovoří o svých výkonech i povedené sezoně mužstva velice skromně. Wild přitom v nabité Centrální divizi skončili za Chicagem na druhém místě.

„Nerad bych nějak hodnotil náš tým z minulých let či hráče, kteří se tu vystřídali. Zároveň jasně cítím, že jako mužstvo rok od roku rosteme a celý klub dělá vše pro zachování kontinuity ve všem, o co se pokoušíme,“ vysvětluje Mikko Koivu pro čtenáře ProHockeye.

Trenér Bruce Boudreau má za sebou teprve jednu sezonu v roli lodivoda Minnesoty, již nyní však nešetří na adresu svého finského kapitána slovy chvály.

„Nenajdete jiného defenzivního hráče, který by přispěl tolika body, ubránil tolik oslabení a zároveň nastupoval proti tolika elitním formacím soupeřů jako Mikko. Na své pozici je v NHL jednoduše nejlepší,“ prohlásil Boudreau na jaře na jedné z tiskových konferencí.

Jenže mezi šéfy klubu Wild, fanoušky i hokejovými nadšenci v Minnesotě panuje značná nespokojenost. Nelíbí se jim, že ačkoliv Mikko Koivu po řadu let patří k ligové špičce mezi bránícími útočníky, neodnesl si zatím žádné individuální ocenění. Chuck Fletcher, generální manažer Wild, se dokonce až maloměstským způsobem vyjádřil v tom smyslu, že kluby z velkých měst obrovsky závidí každému mužstvu z provincie, kterému se v hlavních ligách začne nadprůměrně dařit.

„Tohle tu známe už několik let. Zkrátka, když hrajete v Minnesotě, nevšímají si vás ostatní tolik, jako kdybyste hrál někde jinde,“ prohlásil Chuck Fletcher.

Mikko Koivu však bere vše s ledovým klidem. Už má přece jen svůj věk a v NHL toho má za sebou tolik, že dobře ví, jak málo důležité je poplácání po ramenou od nějakého chlapíka v obleku. On chce prostě hrát hokej doma v Minnesotě, trávit čas s rodinou a snít o tom, že jednou se svým týmem dojde až na vrchol.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

30 100 let NHL: Dynastie Islanders

Čtyři poháry v řadě pro Islanders

Celá řada slavných klubů má na svém kontě velké úspěchy a vychovala nesmrtelné idoly hned několika generací fanoušků NHL. Téměř neuvěřitelná sága, o kterou se postarali chlapíci z Long Islandu na začátku 80. let, se však do paměti hokejových příznivců vryla poněkud hlouběji. Zde je příběh o tom, jak se New York Islanders proměnili z vysmívaného otloukánka ve vítěznou mocnost, dominující NHL po řadu let.

Autor: Magnus Cedergren Larsson

Konec 60. let byl v zámoří velice turbulentním obdobím, kdy se o profesionální hokej začalo zajímat stále více a více ekonomických subjektů. NHL začala hrozit ztráta trhu ve prospěch konkurenčních hokejových soutěží a v roce 1967 se tedy vedení NHL rozhodlo rozšířit svou ligu o šest nových klubů. Jedním tahem se tak počet mužstev v NHL zdvojnásobil. V následujících letech ligu obohatilo ještě několik dalších klubů. Navzdory této dramatické, byť nutné změně se konkurenční liga WHA rozhodla ohlásit svůj start v sezoně 1972/73. NHL kontrovala dalším rozšířením, díky kterému tak ve stejném roce mohl muž s norskými kořeny a dřívější majitel New Jersey Nets (NBA) Roy Boe založit klub New York Islanders. Domov měl nový klub nalézt v nově postavené aréně s názvem Nassau Veterans Memorial Coliseum.

Boe vybral pro pozici prvního generálního manažera Islanders Billa Torreyho, což se v budoucnu mělo ukázat jako výtečný tah. Okamžitý úspěch se však nedostavil, a jak už tomu v případě mnoha nováčků bývá, nepodařilo se Islanders v první sezoně sestavit ani konkurenceschopný tým. Přestože přišli zkušený kapitán Ed Westfall z Bostonu a několik talentovaných mladíků jako Billy Harris a Billy Smith, hráli Islanders natolik mizerně, že ve svém premiérovém ročníku ustavili neslavný rekord s pouhými 12 výhrami a ubohými 30 nasbíranými body.

Před začátkem druhé sezony se GM Torrey rozhodl zaměstnat jako hlavního kouče Ala Arboura. Díky první volbě v draftu navíc Islanders získali Denise Potvina a právě tato dvě jména měla pro Torreyho sestavu znamenat historickou změnu. Soupisku záhy okořenili i hráči jako Clark Gillies a Bryan Trottier a již v sezoně 1975/76 dosáhli Islanders v základní části 101 bodů. Na tým, který, jak už bylo řečeno, o čtyři roky dříve ustavil rekord s nejméně body v sezoně, to opravdu nebylo špatné.

PROKLETÍ V PLAY OFF

Následující play off se pro fanoušky mělo stát jakousi ochutnávkou nadcházejících úspěchů. Jean-Paul Parise vstřelil 11 vteřin po začátku prodloužení třetího utkání slavnou branku, která rozhodla sérii prvního kola proti slavnějšímu sousedovi z Manhattanu, tedy NY Rangers. Byla to vůbec první série play off, kterou Islanders ve své historii získali, ve čtvrtfinále pak otočili sérii s Pittsburghem z 0:3 na 4:3, což se předtím naposledy podařilo Torontu v roce 1942. Ve finále konference se Islanders téměř podařil stejný kousek, když dotáhli stav 0:3 na zápasy na 3:3, nakonec však s Montreal Canadiens padli v sedmém, rozhodujícím zápase série. Tyto dílčí úspěchy vzbudily v mužstvu hlad po větším triumfu a Torrey pak tvrdil, že základ pozdější vítězné série mužstva z Long Islandu položila právě série prvního kola proti Rangers. Pravdivost tohoto výroku určitě nelze popřít.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

34 Speciál o draftu: Top 31 talentů

Vše, co potřebujete vědět o letošním draftu

Z posledních dvou ročníků, které prošly draftem NHL, se hráči jako Connor McDavid, Patrik Laine a Auston Matthews stihli zařadit mezi hvězdy NHL. Letos jsou očekávání o notný kus nižší. Je to však tím, že by skutečně šlo o slabší ročník, nebo jen letošní draft bledne ve srovnání s hvězdami nabitými ročníky z nedávných let? ProHockey vám přináší žebříček 31 nejžhavějších jmen, která by měla zaznít na konci června v Chicagu, kde se výběr talentů tentokrát koná.

Autor: Uffe Bodin

Mnozí znalci letos poněkud ohrnují nos. Pravda, letošní ročník vstupující do draftu rozhodně není tak nabitý velkými jmény jako poslední dvě galerie plné budoucích hvězd. Nenajdeme tu žádné samozřejmé stálice, nikoho, kdo by se měl okamžitě zařadit do některého z klubů NHL a na ledě rovnou dominovat. Podíváme-li se však na draft z historické perspektivy, jen velice zřídka se stalo, že by dva po sobě jdoucí roky nabídly takovou koncentraci velkých jmen jako léta 2015 a 2016.

V letošní sestavě se vyjímají především dvě jména – Švýcar Nico Hischier a Kanaďan Nolan Patrick. Tihle dva by měli mít podle expertů nad ostatními teenagery trochu navrch. Hischier se objevil v průběhu minulé sezony jako raketa, v QMJHL sbíral body po hrstech a na scouty navíc hodně zapůsobil i svými výkony na MSJ. Patrick musí v současnosti vystačit s úspěchy z minulosti, protože různá zranění zkrátila jeho předchozí sezonu na pouhých 33 zápasů. Přesto se naprostá většina expertů shoduje, že tenhle urostlý všestranný hráč je samozřejmou jedničkou nadcházejícího draftu.

S pomocí scoutů, zámořských expertů na mládežnický hokej i novinářů vytvořila redakce ProHockeye žebříček 31 největších nadějí. Správně, od letošního roku se v každém kole bude volit 31 hráčů, jelikož vůbec poprvé budou před podzimním vstupem do NHL volit hráče v draftu Vegas Golden Knights. Příjemnou zábavu!

31) Urho Vaakanainen, O, Jyväskylä (Finsko)

V ročníku, ze kterého může v prvním kole zaznít šest nebo dokonce sedm finských jmen, zůstal Vaakanainen možná překvapivě poněkud ve stínu svých krajanů. Jde o defenzivně laděného beka s urostlou postavou a skvělým bruslením.

„Spolehlivý týmový hráč, jistý v defenzivní práci.“ – Mike Morreale, nhl.com

30) Robert Thomas, C, London Knights (OHL)

183 cm vysoký, výtečný tvůrce hry, který se v London Knights dokázal obrovsky zvednout poté, co hvězdy jako Mitch Marner a Christian Dvorak povýšily do NHL.

„Nejlepším srovnáním pro Thomase je další bývalý hráč Londonu – Bo Horvat.“ – Jeff Marek, Sportsnet

29) Kole Lind, PK, Kelowna (WHL)

Lind prožil ve WHL průlomovou sezonu, když ve srovnání s tou předchozí více než zdvojnásobil svou bodovou bilanci. Chytré a tvrdě pracující pravé křídlo, které umí výtečně rozdělovat puky.

„Playmaker, který umí i dobře vystřelit, navíc se nebojí hry do těla.“ – Jeff Marek, Sportsnet

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

42 Nováček: Zach Werenski

„Chtěl jsem být jako Nicklas Lidström.“

Jsou na světě lidé, pro které je hokej jednoduchá věc, prostě ho mají od narození v krvi. Stačí se zeptat Zacha Werenskiho z Columbus Blue Jackets. Devatenáctiletý bek Werenski má za sebou vydařenou nováčkovskou sezonu v NHL. „Naskočil na led a neohlížel se zpátky. Hokej miluje a zdá se, že snad ani nemá nervovou soustavu,“ prohlásil v rozhovoru s redaktorem časopisu ProHockey Jarmo Kekäläinen, generální manažer Columbusu.

Autor: Anton Edman

„Když jsem jako kluk mydlil hokej doma v Grosse Pointe Woods, snil jsem o tom zahrát si uvnitř The Joe a stát se členem týmu Detroit Red Wings.“ To jsou slova Zacha Werenskiho, která 6. února 2017 adresoval v otevřeném dopise určeném oficiálním stránkám Columbus Blue Jackets. Dopis je poctou městu Detroit a vznikl těsně předtím, než Werenski mohl nastoupit k úplně poslednímu zápasu v Joe Louis Areně, která pro něj v mládí tolik znamenala.

Zachary Werenski vyrostl v americkém státě Michigan. Grosse Pointe Woods je typické maloměsto se zhruba 16 tisíci obyvatel, ležící asi 20 kilometrů od Detroitu, tedy jen dvacet minut jízdy autem od Joe Louis Areny. Dnes je Werenskimu devatenáct let a svůj dětský sen si už dávno splnil, protože v průběhu minulých let v Joe Louis Areně odehrál při různých mládežnických turnajích přes 50 zápasů. Hráčem Detroit Red Wings se však nestal, alespoň ne prozatím. Nejdůležitější však je, že si za svým snem šel a v Joe Louis Areně si zahrál i utkání NHL, i když jen jako soupeř Red Wings.

Zachovi se sen splnil záhy, ale sága o hráči Werenskim se v tu dobu teprve začala psát. Vždyť devatenáctiletý mladík má za sebou teprve první sezonu v NHL, a to prosím sezonu ve velkém stylu!

„Hrál fenomenálně, zcela fenomenálně,“ řekl ProHockeyi kouč Columbusu, John Tortorella. „Odvedl našemu týmu enormní služby a pro rozvoj mužstva bude velice důležitou postavou, doufejme, že po mnoho budoucích let,“ doplnil svého kouče Werenskiho spoluhráč, obránce Seth Jones.

NOMINACE NA CALDER TROPHY

V sezoně 2016/17 navíc v NHL neproběhl jen tak ledajaký ročník. V lize se prohání celá řada supertalentů, dvěma nejlepšími příklady mohou být Patrik Laine z Winnipegu a Auston Matthews z Toronta. Druhý jmenovaný je navíc Werenskiho nejlepším kamarádem. Oba si zahráli na MSJ 2016, kde Matthews působil jako kapitán týmu a Werenski mu dělal asistenta. Dnes jsou oba přátelé hvězdami ve svých týmech NHL.

„Není moc hráčů s podobně skvělou kontrolou puku jako on,“ prohlásil Matthews v průběhu sezony na adresu svého kamaráda v rozhovoru pro list Toronto Sun. „Je velký, má dlouhou hokejku a hrozně těžko se proti němu hraje.“

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

46 Speciál: Scout NHL

Život scouta v NHL

Letošní draft NHL v Chicagu nebude jen životní zkouškou pro více než 200 talentovaných hokejistů. Jde také o chvíli, kdy se tvrdá a intenzivní práce scoutů jednotlivých klubů v NHL přerodí do několika málo veledůležitých rozhodnutí. ProHockey si povídal s Joakimem Grundbergem, evropským scoutem Philadelphia Flyers.

Autor: Peter Sibner

Že být scoutem v NHL zní jako vysněná práce? No, v mnoha případech tomu tak je. Rádi bychom však připomněli, že za každou jednotlivou volbou, vyřčenou na pódiu během chicagského draftu, se skrývají tisíce hodin mravenčí práce.

Sedmatřicetiletý Joakim Grundberg býval sám slibným hokejistou. Jako teenager získal společně s bratry Sedinovými švédskou hokejovou televizní cenu a v ročníku 1979 patřil k tahounům juniorky MoDo. Po několika sezonách ve druhé švédské lize se však rozhodl hráčskou kariéru uzavřít a vsadit na civilní kariéru. Hokejový profesionál se z něj měl ovšem stát i tak. Nedlouho poté, co ho Markus Näslund angažoval jako scouta pro MoDo, sáhla po Grundbergových službách v roce 2013 Philadelphia Flyers. Právě v tomto slavném klubu Joakim Grundberg působí i dnes a jeho hlavní zodpovědností je scouting v Evropě.

Nadcházející draft je vlastně pro Joakima i jeho kolegy v Čechách i v Rusku jakousi zkouškou. Každé rozhodnutí, každá volba, kterou vedení klubu hned od prvního kola učiní, znamená rok práce a tisíce hodin strávených na hokeji.

Pro klub Philadelphia Flyers bude letošní draft poněkud zvláštní. Navzdory nevelké pravděpodobnosti si nakonec Flyers vylosovali v loterii jednu z nejlepších pozic, a v Chicagu tak budou volit jako druzí, hned po nedalekém rivalovi z New Jersey. To znamená, že pro Flyers bude k dispozici buď Nolan Patrick, nebo Nico Hischier.

„Na mojí práci to vlastně vůbec nic nezmění, to se týká spíš mých kolegů v Severní Americe. Určitě se však trochu změnil bod našeho zájmu, počítali jsme, že půjdeme do draftu z nějaké dvanácté či třinácté pozice a vytipovali jsme si proto hráče, kteří se měli pohybovat spíše v této kategorii. Celkově vzato se snažíme sledovat všechny hráče, právě kvůli nevyzpytatelnosti loterie. Navíc se může stát, že se naše pozice stane předmětem trejdu, takže je jasné, že musíme mít představu o všech hráčích v prvním kole,“ vysvětluje Joakim.

HRÁČI JSOU POD DOHLEDEM PO CELÝ ROK

Samotný draft se odehraje během dvou červnových dnů, Joakim a jeho kolegové však svou práci začínají už v srpnu, protože Memoriál Ivana Hlinky je v kalendáři scoutů označen jako jedna z hlavních událostí roku.

„Švédská reprezentace má vždycky týden před tímhle turnajem soustředění v Norrtälje. Tam se vždycky vydám a strávím na tribuně pár dní, takže si můžu před turnajem dobře prohlédnout všechny hráče a vím, co od nich očekávat. Moji zámořští kolegové po mně pak vždycky chtějí znát nejzajímavější jména, proto je nutné hráče sledovat hodně zblízka.“

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 

48 Mužstvo měsíce: New York Rangers

Jen tak se nevzdají

Když se před dvěma lety favorizovaní New York Rangers nedostali znovu do finále Stanley Cupu poté, co v něm předtím neuspěli, a před rokem dokonce vypadli už v prvním kole, říkalo se, že promarnili velkou šanci. A že další jen tak nepřijde. Jenže Blueshirts se odmítli vzdát.

Autor: Tomi Savolainen

Psal se 29. květen 2015. New York Rangers za sebou měli vítězství v základní části a také spoustu let trpělivého čekání na úspěch v play off, který rok předtím povzbudila účast ve finále. Jenže toho dne právě prohráli v sedmém utkání finále Východní konference s Tampa Bay Lightning. Najednou se o nich začalo mluvit jako o týmu na sestupu. Prý propásli příležitost, která se jim jen tak nenaskytne. Černé myšlenky potvrzoval i následující ročník.

Po této sezoně však o Rangers mají lidé podstatně lepší mínění. Rangers se povedlo kvalitně doplnit mužstvo a mají za sebou povedenou základní část i slušně odehrané play off. Proč by se jim za rok nemělo povést dojít dál? A proč by podobný úspěch nemohli zopakovat i později?

Abyste pochopili, že Rangers na tom nejsou vůbec zle, připomeňme si něco z jejich historie.

Úspěch se nedá koupit

Rangers ve svém posledním zápase sezony 2001/02 v polovině dubna utrpěli další z mnoha porážek. Přišla s rivaly z Philadelphie. I tato sezona jako mnohé předešlé skončila velkým zklamáním, kterému hvězdami nabitý tým nedokázal zabránit. Rangers opět nepostoupili do play off a skončili na 11. místě Východní konference.

Zoufalství umocňoval fakt, že Rangers utráceli za platy svých hvězd 64,8 milionu dolarů, což byl v dobách, kdy neexistovaly platové stropy, druhý nejvyšší rozpočet na hráčské mzdy v lize. Více svým hokejistům platili pouze Detroit Red Wings (66,6 milionu dolarů), jenže ti sezonu zakončili slavnostním pochodem se Stanley Cupem.

Rangers podobně neslavně dopadli i v následujících dvou sezonách. Celkem nepostoupili do play off sedmkrát v řadě, což je nejdelší série v jejich historii.

Šílenství se někdy označuje jako stav popisující situaci, kdy se snažíte dosáhnout jiného výsledku, ale opakujete stále ty samé chyby. Na Rangers v posledních dvou sezonách před výlukou tato diagnóza pasovala naprosto přesně. V ročnících 2002/03 a 2003/04 utratili za hráčské mzdy tehdy těžko uvěřitelných 76,5 milionu dolarů. Bez efektu.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey.)

 


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 7-8/2017
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné