Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 7-8/2017

ProHockey 7-8/2017

Úvod PH 7-8/2017

Toto číslo je na trhu od 26. 7.!

 

4 Obsah

6 Úvod

8 Dopis

10 Novinky

16 Stanley Cup – sloupek

18 Mistři: Pittsburgh obhájil Stanley Cup

24 Šampióni

Hráči, kteří vyhráli

26 Play off 2017: Rekapitulace

30 To nejlepší ze sezony 2016/17

36 100 let NHL: Bláznivá sezona 1992/93

40 V brankovišti: Juuse Saros

44 Drobnohled: Oscar Klefbom

48 Nováček: Matthew Tkachuk

52 Team News

60 Kvíz & Fakta PH

62 Nominace ProHockeye

63 Draft & Awards 2017

64 Pohled z redakce

66 Příští číslo

 

 

18 Mistři: Pittsburgh obhájil Stanley Cup

Mistrovská repríza

Poprvé za posledních 19 let se podařilo některému klubu získat Stanley Cup dvakrát za sebou. Pittsburgh Penguins dokázali mistrovský titul obhájit, navíc ve velkém stylu. Do výstavy trofejí Sidneyho Crosbyho přibyly další kousky, ale pittsburské úspěchy jsou dílem více lidí, nejen kapitána Pens.

Autor: Peter Sibner

Čtvrt hodiny poté, co Gary Bettman předal staronovým mistrům pohár, mě pořadatelé pustí na led Bridgestone Areny a mě napadá celá řada způsobů, jakými by bylo možné opětovný triumf Penguins pojmout. Mezi hráči skotačí i Sidney Crosby, jenž právě získal Conn Smythe Trophy a svou kariéru ozdobil již třetím Stanley Cupem. První příběh, který mě napadne, ale není o něm, nýbrž o dvou hrdinech právě tohoto večera – Patricu Hörnqvistovi a Carlu Hagelinovi, kamarádů z předměstí Stockholmu.

Když se v sérii play off probojujete k mečbolu, stojí za to ho rychle proměnit, jinak se může stát, že vám konečné vítězství začne hodně rychle protékat mezi prsty. Tuto radu měli hokejisté Pittsburghu dobře na paměti, vždyť v sérii s Washingtonem spálili za stavu 3:1 na zápasy dvě možnosti rozhodnout a nakonec museli cestovat k sedmému, rozhodujícímu zápasu na led soupeře. Po pátém zápase konferenčního finále s Ottawou už také vše vypadalo hotové, vždyť Pittsburgh vedl 3:2 na zápasy, navíc v pátém utkání Senators zničil výsledkem 7:0. Přesto nakonec muselo o jeho postupu do finále rozhodnout neskutečně dramatické dvojité prodloužení sedmého zápasu.

Ve chvíli, kdy se hráči Penguins radují na ledě společně se svými blízkými, obklopeni mořem novinářů, už veškerá dramata skončila a tlak ustal. 4:2 na zápasy proti Nashville Predators a celkové skóre 8:0 z posledních dvou utkání se může zdát jako jasná záležitost. Přitom jen o půl hodiny dříve vše nasvědčovalo spíše tomu, že se všichni vydáme do Pittsburghu k sedmému, rozhodujícímu zápasu. Zoufalému Nashvillu byl nespravedlivě upřen gól, Predators navíc začali přebírat otěže zápasu a v posledních deseti minutách si vytvořili před brankou Matta Murrayho několik opravdu slibných šancí. V takové situaci by pittsburské vítězství 6:0 z pátého zápasu nebo tři předchozí vítězné domácí zápasy nehrály vůbec žádnou roli. Sedmé, rozhodující utkání žije svým vlastním životem a skončit může skutečně jakkoli.

Patric Hörnqvist však měl jiný názor. Pouhých 95 sekund před koncem třetí třetiny poslal Chris Kunitz puk na branku. Po chvíli soubojů v rohu kluziště a za brankou se přiřítil Hörnqvist, získal puk a následně přelstil i brankáře Pekku Rinneho. Jedna náhoda, jeden okamžik s notnou dávkou štěstí a stejnou dávkou železné vůle, a Pittsburgh náhle vedl 1:0. Čtrnáct vteřin před koncem zápasu se navíc uvolnil Carl Hagelin, jenž skóroval do opuštěné branky gólem na 2:0. Pittsburgh se tak podruhé za dva roky stal mistrem.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 

 

30 To nejlepší ze sezony 2016/17

...to nejlepší z uplynulé sezony!

I tento ročník nabídl spoustu hokejových lahůdek, které pak běžely ve sportovních sestřizích nejparádnějších akcí. A tak jsme pro vás vybrali nezapomenutelné momenty této sezony.

Autor: Måns Karlsson

 

GÓL ROKU

Sidney Crosby, Pittsburgh

Všichni víme, že Sidney Crosby je kanonýr k pohledání. Však v této sezoně zcela jednoznačně opanoval tabulku střelců s 44 přesnými zásahy. Jeden z nich však nad těmi ostatními čněl. V utkání proti Buffalu na konci března vzal ve vlastním obranném pásmu puk, projel mezi čtyřmi bránícími hráči Sabres a zakončil bekhendem do horního růžku. V závěrečné fázi už vedl puk jen jednou rukou, přesto dokázal jen švihem zápěstí (a znovu opakujeme, že bekhendem) poslat puk nad lapačku Robina Lehnera. QR: https://www.youtube.com/watch?v=Twl-2909fCM

Finalisté: Andreas Athanasiou, Mike Hoffman

 

BODYČEK ROKU

Dmitrij Orlov, Washington

Dmitrij Orlov není zrovna vyhlášeným tvrďákem, ale pokud máme vybrat nejlepší hit sezony, prakticky vůbec jsme neváhali. Tenhle pořádný náraz, který uštědřil Mattu Ducheneovi, hvězdě Colorado Avalanche, byl vybroušený k dokonalosti. Pokud byste chtěli vyučovat bodyčeky, použijte ho jako názornou pomůcku.

 

PŘIHRÁVKA ROKU

Erik Karlsson, Ottawa

Fíííha! Kdyby vám někdo o téhle přihrávce vyprávěl, asi byste mu neuvěřili. Erik Karlsson z vlastní brankové čáry poslal puk vzduchem přes dvě třetiny na útočnou modrou tak, že přesně přistál na hokejce Mikeu Hoffmanovi, který ujel a dal gól. Na tu přihrávku nedosáhl ani Zdeno Chára, a to už je co říct.

 

ZÁSAH ROKU

Ryan Miller, Vancouver

Ryan Miller se domníval, že rozhodčí signalizuje vyloučení a vyrazil na střídačku. Jakmile se však puku dotkli hráči Detroitu, uvědomil si, že se spletl a pelášil zpátky. V tu chvíli už měl puk na hokejce kapitán Henrik Zetterberg a pokusil se skórovat střelou ze středního pásma do naprosto odkryté branky Canucks. V tu chvíli Miller skočil „rybičku“ jako elitní fotbalový gólman, vytrčil ruku s lapačkou a puk do ní ukryl. Tohle byl bezpochyby nejspektakulárnější zákrok roku.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 

 

36 100 let NHL: Bláznivá sezona 1992/93

Šílená party

V současné době je stobodový hráč v NHL téměř zjevení, to v poněkud šílené sezoně 1992/93 se jich urodilo daleko více. Vždyť tehdy nasbíralo 100 nebo více bodů neskutečných 21 hráčů. Také byla v plném proudu invaze evropských hokejistů do NHL. Na druhou stranu – tímto ročníkem také bodové hody po několika letech skončily.

Autor: Peter Sibner

Bylo to napínavé, ale v 82. a posledním zápase základní části právě uplynulé sezony se Connoru McDavidovi podařilo dosáhnout bájné hranice a stát se jediným hokejistou v NHL, jenž v sezoně zaznamenal alespoň 100 bodů. Pro McDavida to byl pochopitelně úžasný milník, vždyť nejen že jde ve 20 letech o fantastický výkon, celá záležitost navíc měla i další podtext. NHL, jak známo, slaví své velké jubileum a při vstupu do druhého století existence ligy je právě Connor McDavid jednou z hlavních tváří celé soutěže.

Pro řadu generací fanoušků NHL působí 100 bodů v jedné sezoně jako téměř magická hranice, která odděluje šikovné produktivní hokejisty od skutečných hvězd. Samotný fakt, že stobodových hráčů je čím dál méně, však jasně svědčí o tom, jak se NHL v posledních 25 letech právě oslavované stoleté existence proměnila.

Ročník 1992/93 byl nabitý událostmi a v mnoha ohledech průlomový, podle celé řady expertů jeden z nejpamátnějších v historii NHL. Počet klubů rozšířila Tampa Bay s Ottawou, navíc v této sezoně zatím naposledy získal Stanley Cup jeden z kanadských zástupců v lize. Sezonu ozvláštnilo i vůbec první vydání průlomové počítačové hry od firmy EA Sports, která v následujících letech znamenala pro popularitu NHL po celém světě opravdu hodně.

A padaly góly, obrovská spousta gólů. Konkrétně 7311 gólů. To je prosím o 600 více než v právě uplynulém ročníku. Jistě, tehdy se v základní části hrálo 84 zápasů, což znamená, že se jich celkem odehrálo o 200 více. Liga se však od té doby rozrostla o dalších šest mužstev. V sezoně 1992/93 rovnou 15 z 24 týmů NHL nastřílelo přes 300 branek, letos byl nejlepší Pittsburgh s 278 góly v základní části. Nyní mělo 40 brankářů v NHL úspěšnost zákroků nad 90 procent, v ročníku 1992/93 to byli pouze čtyři. Být tehdy brankářem zkrátka nebyl žádný med.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 

 

40 V brankovišti: Juuse Saros

Rinneho spolehlivá dvojka

Pekka Rinne stráží nashvillskou branku už dlouhých 11 let a už má dokonce svého nástupce. Dokonce je to jeho krajan. Poznejte 22letého Juuse Sarose, který už prokázal, že je připravený Rinneho nejen bez problémů zastoupit, ale jednou i nahradit.

Autor: Varpu Sihvonenová

Nashville Predators by se bez své brankářské jedničky Pekky Rinneho do finále play off asi neprobojovali. To je určitě pravda, ale když se nad tím zamyslíte více, značná část zásluh připadá i na jeho kolegu Juuse Sarose. Díky tomuto spolehlivému náhradníkovi si kouč Peter Laviolette mohl dovolit nechat Rinneho v základní části odpočívat, kdykoliv si myslel, že je to potřeba. Což v minulých sezonách neplatilo.

Není to tak dlouho, kdy se nyní dvaadvacetiletý Saros díval na Rinneho jen na plakátech a sledoval jeho zákroky na YouTube. Asi netřeba dodávat, že Rinneho považoval za vzor. Kromě něj vzhlížel ještě k Tuukku Raskovi, dalšímu krajanovi v NHL, ovšem ve službách Boston Bruins. Tehdy si prý neuměl ani představit, že by se s Rinnem kamarádil a sdíleli by společné brankoviště.

Nashville draftoval Sarose ve čtvrtém kole v roce 2013 (na celkově 99. místě) a ti dva se poprvé potkali ve finské reprezentaci na mistrovství světa v roce 2014 v běloruském Minsku.

Saros se v následujícím roce rozloučil s finskou nejvyšší soutěží, kde chytal za HPK Hämeenlinna a vydal se do zámoří. Jeho první zastávkou v Severní Americe byli Milwaukee Admirals v AHL, kteří slouží jako farma Nashvillu. Odchytal za ně slušnou porci 38 utkání, v nichž si připsal 29 výher a jen osm porážek. Byla to sezona, v níž Predators pochopili, že se jim povedlo sáhnout po gólmanovi, který by jim měl zajistit velmi slušnou budoucnost.

Saros se totiž okamžitě zařadil mezi nejlepší brankáře AHL. V počtu vyhraných zápasů i v průměru inkasovaných branek (2,24) mu patřila čtvrtá příčka v lize. Nashville ho dokonce pustil i na jeden zápas do NHL, ale ten se mu moc nepovedl.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 

 

44 Drobnohled: Oscar Klefbom

Velký průlom

Connor McDavid přeměnil Edmonton Oilers z notorického otloukánka do role respektovaného týmu a pravděpodobně i pravidelného účastníka vyřazovacích bojů. Za McDavidem a Leonem Draisaitlem se však skrývá celá řada dalších hráčů, kteří se rovněž zlepšili a posunuli svou hru na vyšší úroveň. Jeden příklad za všechny – čtyřiadvacetiletý Švéd Oscar Klefbom.

Autor: Peter Sibner

Oscar Klefbom se narodil v roce 1993 a patří k silným, talentem nabitým ročníkům 1992 a 1993, které daly Švédsku hned šest zástupců v prvním kole draftu 2011. Náleží také k celé řadě hráčů, kteří prošli během svého hokejového rozvoje všemi mládežnickými výběry, jež má švédský svaz k dispozici. Už v 15 letech nastupoval za juniorku Färjestadu a byl vybrán i do nejmladšího reprezentačního týmu. V osmnácti letech už z něj byl stabilní člen A-týmu Färjestadu, tedy švédského mistra. Klefbom samozřejmě patřil i do reprezentačního výběru, jenž triumfoval na juniorském šampionátu v Calgary a z nějž více než dvanáct hráčů patří dnes do základní sestavy některého z klubů NHL.

Překotný hokejový vývoj však v Klefbomově případě zbrzdila nepříjemná zranění. Z poslední sezony ve Färjestadu odehrál pouhých 11 zápasů, navíc přišel o play off i juniorské MS. Po odchodu do Edmontonu ho navíc jako většinu evropských beků nejdříve čekal povětšinou hokej v AHL, na farmě Oklahoma City Barons.

Od sezony 2014/15 je však hráčem NHL na plný úvazek. Po 60 zápasech a slušných 20 bodech ho vedení Oilers odměnilo sedmiletou smlouvou v hodnotě téměř 30 milionů dolarů. Jistě nemálo lidí se v Edmontonu podivovalo nad tím, že mladík s pouhými 77 zápasy v NHL, který navíc jako tolik ostatních mladých obránců má ještě v obranné činnosti spoustu okének, dostal takto vysokou smlouvu. Jenže generální manažer Peter Chiarelli si byl svým rozhodnutím jistý.

„Určité riziko tu jistě je, ale když si nějakého hráče chcete pojistit na takto dlouhou dobu, sledujete jeho charakter, šikovnost, výdrž i vývojovou křivku. U Oscara je skutečně dost co obdivovat. Hraje zodpovědně a skvěle rozděluje puky,“ prohlásil GM Oilers po podpisu smlouvy v rozhovoru pro deník Edmonton Journal.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 

 

48 Nováček: Matthew Tkachuk

Kupa svalů v otcových šlépějích.

Jaký otec, takový syn. Díky debutové sezoně s téměř 50 body a více než 100 trestnými minutami Matthew Tkachuk jasně ukázal, že je více než důstojným nástupcem v roli power-forwarda, kterou zdědil po slavném otci.

Autor: David Kvicklund

Jméno na dresu dozajista zavazuje. Stačí si přečíst jmenovku Tkachuk a celá generace fanoušků odkojená videopřehrávači stiskne tlačítko play a připomene si nejlepší momenty Keithovy kariéry. A díky více než 500 nastříleným brankám je skutečně na co se dívat. Přidejte 2219 trestných minut a porozumíte, proč je Keith Tkachuk uváděn jako zářný příklad hokejisty označovaného jako power-forward, tedy něco jako silový útočník. Nostalgicky založení příznivci hokeje však nemusí ze sklepa vynášet zaprášené videokazety z 90. let, stačí se podívat na mladíka v dresu Calgary Flames s číslem devatenáct. Matthew Tkachuk je totiž v mnoha ohledech odrazem svého slavného otce, což jeho první sezona v nejslavnější lize hokejového světa ukázala v plném světle. Matthew Tkachuk určitě není ani jednostranně zaměřený hráč, který se soustředí pouze na obranu. A zároveň by neměl být ani kometou, která vyletí vzhůru a záhy zhasne.

„Šel úplně opačnou cestou než většina nováčků, kteří skvěle začnou, ale s průběhem sezony hrají hůře a hůře. Podle mě se naopak neustále zlepšoval,“ prohlásil pro NHL.com expert a bývalý gólman Kelly Hrudey. Veterán Kris Versteeg ho doplnil: „Už nyní hraje precizně a profesionálně, a to je mu teprve 19 let. Neviděl jsem moc kluků, kteří v tomhle věku tvrdě makají a zároveň jsou tak šikovní.

ÚSPEŠNÉ TRIO

Přestože si předpokládané ofenzivní duo Sean Monahan a Johnny Gaudreau vybírá poněkud slabší sezony a brankářskou dvojici Chad Johnson a Brian Elliott občas potkají výpadky formy, dokázal se tým z Alberty probojovat do play off. Vděčit za to může především jednomu z nejlepších defenzivních útoků, takzvané „The 3M Line“. Michael Frolík, Mikael Backlund a Matthew Tkachuk večer co večer na ledě potkávají ty nejlepší útočné formace soupeře, přesto dokážou svému mužstvu přispět i v ofenzivě. Všichni tři zaznamenali přes 40 bodů a na jejich hru s pukem je radost se dívat. V jakékoli situaci umějí podávat spolehlivé výkony. Snad vůbec nejlépe celou řadu symbolizuje ono nejmladší M, které Calgary získalo jako celkovou šestku draftu 2016.

(Celý článek si můžete přečíst v tištěné verzi časopisu ProHockey 7-8/2017!)

 


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 7-8/2017
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné