Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 11-12/2017

ProHockey 11-12/2017

ProHockey 11-12/2017 je na trhu od 15. 11. 2017!

4 Obsah

6 Úvod

7 Dopisy

8 Seriál o trenérech mládeže

10 Novinky

16 Top 100 hráčů:

Ty největší legendy během 100 let NHL!

24 Gretzky versus Lemieux

28 NHL – Nadnárodní liga

32 Největší dynastie NHL

34 Pelle Lindbergh

Sen, který se změnil v noční můru

38 ProHockey testuje:

EA Sports NHL18

42 Mužstvo měsíce

Vegas Golden Knights

48 Nováček

Nolan Patrick

52 Team News

60 Kvíz

62 Nominace

64 Pohled z redakce

 

 

16 Top 100 hráčů:

Ty největší legendy během 100 let NHL!

První vhození puku mezi hokejky hráčů NHL se odehrálo 19. prosince 1917 v zápase mezi Montreal Canadiens a Ottawa Senators v ottawské Dey’s Areně. Zájem o utkání prý byl velmi vysoký, podle archivů se na něj přišlo podívat kolem 6 000 diváků, přestože udávaná kapacita arény byla pouhých 4 500 míst. Začátky ligy byly velmi skromné – čítala pouze čtyři týmy, za něž dohromady hrálo něco přes 50 hokejistů.

O 100 let později je NHL multimiliardový podnik, v němž se za sezonu odehraje přes 1 300 utkání, která se vysílají do celého světa. Dodnes v NHL nastoupilo v průběhu oněch 100 let přes 6 000 hráčů. V tomto čísle jsme pro vás sestavili žebříček nejlepší stovky z nich.

Na následujících 16 stranách jsme se snažili seřadit ty nejlepší, nejdůležitější a nejuznávanější hokejisty. A kromě nich popisujeme také nejsilnější týmy historie. Také jsme se zaměřili na to, jakým vývojem liga prošla, co se týká národnostního složení. V původně ryze kanadské soutěži dnes nastupují hráči z bezmála dvaceti zemí.

Příjemné čtení!

Peter Sibner,

šéfredaktor mezinárodní verze časopisu ProHockey

 

 

24 Gretzky versus Lemieux

Duel, který postrádal opravdové rozuzlení

Mario Lemieux měl všechny předpoklady stát se nejlepším hokejistou světové historie, v žebříčku časopisu ProHockey mu ovšem patří pouze druhé místo. Na samotném vrcholu se pochopitelně sluní Wayne Gretzky. Ještě nikdy nedominovali dva hráči zároveň světovému hokeji po tak dlouhou dobu jako tihle dva. Při zpětném pohledu však může boj těchto dvou obrovských hvězd duel The Great One proti Super Mariovi – vypadat jako napínavý film bez pořádného vyvrcholení.

Autor: David Kvicklund

Nic nežene špičkové hokejisty kupředu jako touha být nejlepší na světě. U naprosté většiny zůstane jen u dětských snů, ale u pár výjimečných talentů se hokej může stát opravdovou budoucností. Stejně jako u zvěře větřící kořist pak stoupá i hlad po úspěchu. Po roce 2000 o hvězdnou slávu bojovali především Alexandr Ovečkin a Sidney Crosby, v současnosti se pak zdá, že nástup Connora McDavida zažehl v panu Crosbym druhou mízu a obnovil touhu po dalších titulech. Nic z toho se však nemůže rovnat zápolení, které NHL ovládalo v 80. a 90. letech minulého století. Vždyť v průběhu 14 (!) dlouhých sezon se v letech 1981–1994 v čele bodování ligy střídala pouze dvě jména: Wayne Gretzky a Mario Lemieux. Skutečnost, že tak dlouhému období dominovali jen dva hráči, je něco neuvěřitelného, v normálním světě by to nemělo být možné. Jenže superhrdinové mají svá vlastní měřítka.

Pro Waynea Gretzkyho, jenž je o čtyři roky starší než Lemieux, vše začalo v Brantfordu v kanadské provincii Ontario. Táta Walter mohl už záhy konstatovat, že malý Wayne v sobě má něco zvláštního, protože na ledě neustále zcela dominoval. V 11 letech zaznamenal Wayne v dresu Brantfordu neskutečných 378 branek a 139 asistencí. To by byla skvělá čísla i na celou kariéru, co potom na jednu jedinou sezonu! Navzdory nepříliš urostlé postavě se Wayne nespokojil se soupeřením s daleko staršími hokejisty, on mezi nimi vždy dokázal vynikat. O teenagerovi Gretzkym se toho v Kanadě napsalo více než o většině dospělých sportovních hvězd a v roce 1979 si mladý Wayne odbyl premiéru v NHL v dresu Edmonton Oilers, kteří se právě z konkurenční WHA přesunuli do slovutné NHL. Úspěch se pochopitelně dostavil okamžitě, vždyť na jaře 1980 se Wayne Gretzky stal v pouhých 18 letech nejmladším hráčem v historii, jenž překonal hranici 50 branek v sezoně. Celkově ve svém prvním roce v NHL zaznamenal 137 bodů a okamžitě si odnesl i svou první Hart Trophy. Přezdívka „The Great One“ začala naplno rezonovat celým hokejovým světem.

 

 

28 NHL – Nadnárodní liga

Hokejisté narození v Evropě měli v průběhu posledních tří desetiletí naprosto zásadní vliv na vývoj celé NHL a dnes jsou považováni za samozřejmou součást nejlepší hokejové soutěže světa. Rozhodně však tomu takhle nebylo vždy – na svém počátku byla NHL výhradně kanadskou záležitostí.

Když se v roce 1917 rozběhla NHL k prvnímu roku své existence, šlo se o soutěž vytvořenou v Kanadě pro kanadské hráče, jen tu a tam se do některého z klubů přimotal hokejista ze Spojených států. V průběhu následujících let však stále více místa v lize začali zabírat hráči pocházející z celé řady dalších zemí.

V minulé sezoně tvořili v NHL kanadští hráči pouze 45,9 % ze všech hokejistů, což je ve srovnání s například sedmdesátými léty obrovský rozdíl. V roce 1970 bylo z Kanady 370 hráčů NHL, což činilo neuvěřitelných 95,9 %. Kanadskou většinu doplňovala desítka Američanů a jediný Evropan – Juha Widing, původem ze Švédska (tři zápasy odehrál také Čech Jaroslav Jiřík). Našla by se i hrstka hráčů, kteří se sice narodili v různých zemích světa, ale vyrostli právě v Kanadě. Mimo jiné šlo o trojici rodáků z Velké Británie, jednoho Dána (Poul Poupil ovšem vyrůstal v Ontariu) a pak Eda Hatouma, jenž se sice narodil v libanonském Bejrútu, ale vyrostl v Hamiltonu. A hvězdou byl například původem Slovák Stan Mikita, který však vyrůstal nedaleko Toronta.

 

Jako první zkusil své štěstí Ulf Sterner

Na začátku sedmdesátých let se přece jen v NHL začali objevovat i hráči dalších národností. Jako vůbec první se však ostatním pokusil proklestit cestu Ulf Sterner, který se v lednu 1965 stal vůbec prvním v Evropě narozeným a vychovaným hráčem v NHL. Sterner se pokoušel prorazit v dresu New York Rangers.

Vedení Rangers si tohoto centra všimli díky titulům světového šampiona z let 1962 a 1963, kdy ve finále proti Kanadě vstřelil při výhře 4:1 hned tři branky svých Tre Kronor. Rangers Sternera a pár dalších švédských hráčů pozvali do přípravného kempu v roce 1963. Po pětizápasové zkoušce nakonec Sterner profesionální smlouvu odmítl, nechtěl totiž přijít o amatérský status, potřebný k účasti na zimní olympiádě v Innsbrucku o rok později. Tam pak Švédové vybojovali za suverénním Sovětským svazem stříbrné medaile.

 

 

32 Největší dynastie NHL

V dnešní NHL by mělo být téměř nemožné vyhrát v krátkém časovém období několik Stanley Cupů, přesto se to občas děje. Za posledních 20 let se dvěma klubům povedlo získat pohár lorda Stanleyho třikrát v průběhu šesti let (Detroit Red Wings a Chicago Blackhawks). Pittsburgh Penguins zase poprvé od let 1997–98 byli prvním týmem, který vyhrál dvakrát v řadě. Přesto tyto týmy za těmi nejlepšími dynastiemi zaostávají. Pojďme tedy nahlédnout do 100leté historie NHL.

Autor: Peter Sibner

Montreal Canadiens 1976–1979

Montreal vyhrál Stanley Cup celkem 24krát. Je těžké určit, která éra Canadiens byla tou nejpůsobivější. Až do roku 1967 působilo v lize jen šest týmů a Montreal vždy patři mezi nejlepší. Například v letech 1956–1960 vyhrál pětkrát v řadě. Šlo o takovou nepřetržitou dynastii, protože i když náhodou skončil pod vrcholem, stále byl velmi obávaným soupeřem. Na odborníky však dělal největší dojem právě v letech 1976–1979.

Před nástupem Canadiens vyhráli dvakrát Philadelphia Flyers. Jenže ti se opírali o agresivní, až brutální hokej, při kterém šlo bez přehánění o zdraví. Jejich taktikou bylo protivníky zastrašit, klidně zranit. Tvoření hry, vymýšlení krásných přihrávek a hokejové rozebrání soupeře bylo až někde v pozadí. Však se také mnoho tradičních fanoušků tehdy ptalo: Co se stalo s klasickým hokejem založeným na rychlosti a přesných nahrávkách? Opravdu by se v NHL nedalo vyhrávat s hokejem, který Kanadě předvedl Sovětský svaz v roce 1972 během osmi utkání hraných pod názvem Summit Series?

Montreal Canadiens vyhráli ještě v roce 1973 před nástupem Flyers, ale v letech 1974 a 1975 se do finále neprobojovali. Ale v roce 1976 se znovu nekompromisně ujali vlády nad NHL. Hráči jako Guy Lafleur, Peter Mahovlich a Steve Shutt ve finále proti Flyers doslova létali. Vyřadili tehdy Philadelphii jasně 4:0 na zápasy. Ti samí hokejisté pak dovedli Canadiens ke třem dalším vítězstvím. Během těchto let prohráli pouze tři z 19 finálových střetnutí. Kromě už zmiňované pomsty Philadelphii v roce 1976 se jim také o rok později povedlo ve finále zdolat úhlavního rivala Boston Bruins. Tehdy mezi sebou soupeřili také výteční koučové. Scotty Bowman si tedy užíval vítězství nad Fredem Sherem a Donem Cherrym. Defenzivu Habs tehdy režíroval fantastický Larry Robinson, ofenzivě vévodil Guy Lafleur a v brance nedával příliš možností soupeřům Ken Dryden.

 

34 Pelle Lindbergh

Sen, který se změnil v noční můru

Pelle Lindbergh získal v 26 letech Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana NHL. Jen o několik týdnů dříve dovedl své Philadelphia Flyers až do finále Stanley Cupu a křivka jeho kariéry měla směřovat prudce vzhůru. Brzy ráno 10. listopadu 1985 však sága o Pellem došla ke smutnému a velice tragickému konci.

Autor: Peter Sibner

V létě 1985 získal Wayne Gretzky a jeho Edmonton Oilers druhý Stanley Cup v řadě. Určitě se tak nestalo náhodou, vždyť při letošním hlasování o nejlepší sestavu stoleté historie NHL získali nejvíce hlasů právě Edmonton Oilers z roku 1985. Kromě Gretzkyho tvořily jádro týmu legendy jako Mark Messier, Paul Coffey, Glenn Anderson, Grant Fuhr či Jari Kurri a tohle talentem nabité mladé mužstvo bylo všeobecně považováno za neporazitelné po dlouhý čas do budoucna.

Před začátkem sezony 1985/86 se tak většina expertů vcelku shodovala na tom, že Oilers může zastavit pouze jediný soupeř – a to protivník z minulého finále, Philadelphia Flyers. Hráči Flyers jako energií kypící Brian Propp, obrovitý střelec Tim Kerr, finský elegán Ilkka Sinisalo či hvězdný bek Mark Howe sice divákům nabízeli naprosto jiný styl hokeje než hyperofenzivní Edmonton, hlavním důvodem narůstající síly Flyers v NHL však byl švédský gólman jménem Pelle Lindbergh.

Šestadvacetiletý Lindbergh se narodil na jižním předměstí Stockholmu Södermalm, svou hokejovou kariéru začal v Hammarby a v pouhých 20 letech vychytal jako hráč z druhé ligy Švédsku bronzovou medaili na MS v roce 1979. O měsíc později si ho v draftu vybral Pelleho oblíbený klub Philadelphia Flyers, a klukovský sen o NHL se tak mohl stát skutečností.

O rok později odešel Lindbergh do konkurenčního AIK Stockholm, hrajícího nejvyšší švédskou soutěž, a zachytal si i na olympijských hrách v Lake Placid. Tenhle turnaj pak potvrdil původní předpověď mnoha hokejových expertů, že Lindbergh má všechny potřebné předpoklady stát se vůbec první brankářskou hvězdou v NHL pocházející z Evropy.

 

 

38 ProHockey testuje:

EA Sports NHL18

EA Sports – it’s in the game! Tak přesně takhle začínají sportovní hry od společnosti Electronic Arts už přes 20 let. Mnozí z vás si možná stále ještě pamatují první hru o NHL od EA Sports, v níž byla sezona 1992/93. Během té doby se objevilo několik konkurentů, kteří se chtěli EA Sports postavit, ale ani jeden z nich neuspěl. A tak si dnes otestujeme hru, jejíž série se táhne téměř 25 let.

Autor: Tomas Nilsson

Hokejové hry baví fanoušky po téměř čtvrt století a NHL18 jen navazuje na úspěšné předcházející díly. Jde o výbornou hokejovou zábavu, kterou si můžete zahrát buď na Xbox One, nebo na PlayStation 4. EA nepokrytě dává najevo, že jí jde o akci a o zábavu pro každého. Takže série NHL se ze všech sil snaží o rovnováhu mezi herní arkádou a hokejovým simulátorem. Pokud si sednete před pořádně velký monitor nebo televizi, uvidíte hokej, který se příliš neliší od toho, na nějž se díváte v televizi. Grafika je jako vždy výborná. Stejně tak hráči, arény, televizní komentátoři a dokonce maskoti jsou téměř dokonale realističtí. Hra plyne jako při skutečném zápase. Užíváte si nádherné přihrávky, teče, góly a spektakulární zákroky brankářů.

Když jsme psali o vyváženosti mezi arkádou a simulátorem, přece jen během let došlo k určitému posunu. EA Sports v posledních verzích jak u NHL, tak u hry FIFA či Madden NFL, přidala na realističnosti. Jestli tím ztratila pár klasických „pařanů“, rozhodně získala další z řad skutečných hokejových fanoušků. A tak si možná dnes někdo posteskne, že už nejde po pár kliknutích vletět do zápasu, udělat si dobrý den z nejlepších obránců, případně poslat po drsném bodyčeku největší hvězdu soupeře mezi diváky. My to však považujeme za plus.

Ke změně došlo u hry NHL 13, kdy firma EA Sports představila systém „True Performance Skating“, který hru nasměroval více k realitě. Najednou jste nemohli hráče na obrazovce poslat kamkoliv, kam jste si zamanuli. Precizní provedení například ostré bogny do strany záleželo na rychlosti, směru a dovednostech každého hráče. A na tom začaly stavět i další díly série. NHL 18 se v tomto ohledu posunula ještě o kus dál. Dokonce se tím snížila základní rychlost hráče, takže musíte o to více sledovat hru kolem sebe a změnou rychlosti reagovat na ofenzivní i defenzivní situace. Kromě toho EA Sports znovu trochu upravila ovládání. Jiná tlačítka jsou tedy pro „Skill Stick“, jinak se ovládá klubový management atd. Ale nejde o nic, co by hru proti předchozí verzi NHL 17 výrazně změnilo.

 

 

42 Mužstvo měsíce: Vegas Golden Knights

Kostky jsou vrženy

Poprvé po téměř dvou desetiletích jsme se v NHL dočkali nového klubu. Nadešla chvíle, kdy Las Vegas nebude známé jen díky hazardu a slavným show. Město bude muset ukázat, že je připraveno stát se domovem hokejového klubu.

Autor: Måns Karlsson

V neděli 17. září se na ledě Rogers Areny střetly týmy sestávající převážně z nováčků a hráčů z AHL. Takové utkání by většinou nevzbudilo nijak zvláštní pozornost, ale tentokrát šlo o událost, která hokejové fanoušky opravdu zajímala. V šatně hostů se totiž zabydlelo mužstvo nesoucí jméno Vegas Golden Knights. Šlo tedy o vůbec první přípravný zápas v dějinách klubu, proto kolem tohoto za jiných okolností běžného střetnutí panovala tak velká očekávání. Vegas ovládli zápas 9:4 a hlavní hvězdou se stal jedenadvacetiletý Tyler Wong, nedraftovaný hráč s pouhými třemi zápasy na kontě, jenž vstřelil první gól v historii Vegas, navíc zkompletoval hattrick.

„Je to obrovská čest. Celé město si velmi užívá možnost mít hokejový klub a pro mě je skvělé, že mohu být součástí těchto událostí. Pro nás všechny je to velká věc,“ prohlásil Wong.

Pro českého fanouška může být zajímavější, že v rámci přípravného kempu Vegas odehrálo úplně první zápas (byť neměl status klasického předsezonního utkání) ještě o pár dní dříve. Golden Knights nastoupili proti Los Angeles Kings a první gól za Vegas v něm vstřelil český útočník Tomáš Hyka. Vstřelil ho z prostoru mezi kruhy bekhendem. Bohužel v sestavě nevydržel a musel před začátkem sezony na farmu.

Plány na založení klubu NHL v Las Vegas jsou na světě už nějaký ten čas. Reálná práce na sportovní podobě klubu se však začala odvíjet v průběhu léta roku 2016. Právě tehdy totiž usedl do křesla jako vůbec první generální manažer klubu George McPhee. Od vedení NHL dostal za úkol vytvořit mužstvo, které bude v lize konkurenceschopné od první chvíle. McPhee, přezdívaný „GM GM“, měl ovšem trochu jiné plány. Chtěl postavit tým, který sice v prvních letech nebude za úplného otloukánka, ale po několika letech bude moci reálně bojovat o Stanley Cup.

 

48 Nováček: Nolan Patrick

Budoucí hvězda Flyers

Sezonu 2016/17 mu pokazila zranění, přesto o Nolanu Patrickovi mnozí experti smýšleli jako o jedničce letošního draftu NHL. Nakonec to tak nedopadlo, protože New Jersey si na prvním místě zvolilo Nica Hischiera. Jenže to zároveň znamenalo obrovskou příležitost pro Philadelphia Flyers...

Autor: Bill Meltzer

Od 16. narozenin se o Nolanu Patrickovi mluvilo jako budoucí hvězdě NHL. Přestože do draftu v roce 2017 zbývalo ještě moře času, Patrick byl pasován na celkovou jedničku volby mladíků. Pak však přišla sezona 2016/17, kterou Patrick z velké části promarodil. Navíc Nico Hischier se ohromně zlepšil. A tak když si první New Jersey zamluvilo Hischiera, připadl Patrick druhé Philadelphii.

Patrick na předsezonním kempu a v přípravných zápasech ukázal záblesky ofenzivní šikovnosti. Tím nejhezčím asi byla nádherná přihrávka na gól v prodloužení obránci Shayneu Gostisbeheremu v zápase proti New York Islanders. Trenérům se také líbila poctivá defenzivní práce, kterou předváděl od začátku, aniž by mu to trenéři museli připomínat. Co se týkalo hry bez puku, Patrick patřil k nejlepším útočníkům Flyers v celém přípravném kempu. I během prvních zápasů základní části se držel v kladném hodnocení plus/minus.

„Zjišťuju, že když hraju dobře v defenzivě, dostávám se pak mnohem častěji do šancí při útočení,“ říká Patrick. „Myslím, že toho můžu zvládnout mnohem víc.“

Dave Hakstol, kouč Flyers, si Patrickových schopností vnímat i drobné hokejové detaily rychle všiml. Jsou nesmírně důležité, protože právě umění hrát dobře i bez puku odlišuje hokejisty NHL od těch, kteří potřebují ještě další sezonu nebo dvě mezi juniory. Hokej zkrátka není pouze o technických finesách s pukem.


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 11-12/2017
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné