Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

Pro Hockey 10/2012

Pro Hockey 10/2012

 

 

Pro Hockey 10/2012 – vychází 12. 10. 2012!

 

5 Úvod

6 Dopisy

7 Novinky

14 Zach Parise & Ryan Suter

22 Nováček: Nail Jakupov

26 Drobnohled: Johan Hedberg

28 Columbus Blue Jackets

34 Hokej a studium

36 V zákulisí: Rodiče hokejistů

40 Top 15: Nevídané nákupy

46 Výluka!

48 Team News

56 Fórum

58 Krajánci a výluka

62 Legendy: Milt Schmidt

64 Kvíz

66 Příští číslo

 

 

14 Zach Parise & Ryan Suter

Vítejte v divočině!

Pro Hockey vám přináší příběh o tom, jak Minnesota Wild ukradli DVA nejžádanější volné hráče, kteří byli letos na trhu. A vysvětluje, proč příchod Zacha Pariseho a Ryana Sutera znamená pro minnesotský klub obrovský přelom.

Autor: Kevin Allen

Přestože hokejisté Zach Parise a Ryan Suter budou dostávat velmi tučný plat, šéfové Minnesota Wild měli pocit, jako kdyby vyhráli v loterii. Přitom jen na velké peníze nalákali dva nejlepší hráče, kteří byli v létě k mání. Jenže je získali pro klub, o němž se všude tradovalo, že pro špičkové hokejisty není dostatečně atraktivní.

„Řekl bych, že tohle pro nás bylo něco zcela nového,“ tvrdí Matt Majka, manažer hlavních operací Wild. „Byli jsme optimističtí, když jsme si plánovali, co jejich příchod bude znamenat pro náš byznys, ale nakonec to překonalo i ta největší očekávání.“

Hodilo se i datum podpisu. Parise a Suter podepsali třináctileté kontrakty (každý) v celkové výši 98 milionů dolarů 4. července, kdy je ve Spojených státech státní svátek Den nezávislosti a po celé zemi vybuchují ohňostroje. Oznámení o „úlovku“ Wild se po NHL také šířilo jako třaskavina.

A odpověď od celonárodních rádií a televizí zněla prakticky stejně: Pane jo!

Fanoušci nemohli uvěřit, že přetahovanou o tyto dvě hvězdy na vrcholu kariéry vyhráli právě Wild.

„Kdybych jen řekl, že vzápětí u nás začaly vyzvánět telefony, tak by to dostatečně nepopisovalo skutečnou situaci,“ říká Craig Leipold, majitel Wild.

Wild na takovou odezvu nebyli připravení. Očekávali, že se o něco málo zvýší zájem mezi domácími příznivci. Vždyť to bylo uprostřed léta, takže Majka předpokládal, že většina obyvatel Minnesoty se bude slunit na pláži některého z 10 000 jezer, které se v tomto americkém státě nacházejí. Proto požádal šest zaměstnanců klubu, aby po oficiálním oznámení přišli do práce a pomohli mu vyřizovat telefonáty.

„Už během hodiny jsme věděli, že budeme potřebovat mnohem víc pomocníků,“ směje se Majka. „Po dvou hodinách už nás v kancelářích bylo 15. Museli nám pomáhat i lidé, kteří v obchodním oddělení nepracují. Všichni dělali, co mohli, aby nápor zvládli a na všechno odpověděli.“

 

22 Nováček: Nail Jakupov

„Chci hrát v NHL“

Jedničkou draftu se stal především díky skvěle vyváženým útočným schopnostem. Navzdory talentu, jaký se objevuje jen jednou za dlouhou dobu, mnozí experti o Nailu Jakupovovi pochybovali. Ne snad kvůli jeho hokejovým schopnostem, ale jednoduše proto, že je Rus.

Autor: Uffe Bodin

Léto roku 2008 dramaticky pozměnilo vzhled hokejového světa. Stále mohutnější ruská ekonomika vydláždila cestu pro novou profesionální ligu ve velké východní říši. Zrodila se KHL a náhle se objevila ekonomicky velmi atraktivní alternativa k NHL.

Netrvalo tedy dlouho, než došlo k první roztržce ve vztahu mezi oběma velkými ligami. Vedení NHL se domnívalo, že KHL útočí na její teritorium, což se ukázalo ve chvíli, kdy Alexandr Radulov opustil za nejasných podmínek Nashville Predators (přestože měl ještě na další rok platnou nováčkovskou smlouvu) a podepsal daleko lukrativnější kontrakt s klubem Salavat Julajev Ufa. KHL se zase rozčilovala nad tím, že NHL jednoduše loví v Rusku hokejisty dle libosti, aniž by za ně řádně zaplatila. Pokud se NHL moc nelíbil Radulovův odchod z Nashvillu, reagovala ruská strana s podobným rozhořčením, když Jevgenij Malkin odešel z Metallurgu Magnitogorsk (těsně předtím totiž prodloužil s ruským klubem smlouvu, ale prý to bylo pod nátlakem) a podepsal nový kontrakt s Pittsburgh Penguins.

Čtyři roky po vzniku KHL už není vztah k severoamerické NHL ani zdaleka tak napjatý. Bylo by sice přehnané tvrdit, že obě strany vykouřily dýmku míru a zakopaly válečnou sekyru, ale už pár let existuje dohoda (v létě byla prodloužena o další rok) o tom, že obě ligy budou vzájemně respektovat hráčské smlouvy.

Nedůvěra přesto roste, což jasně dokazuje pohled klubů NHL na ruské hokejisty. V roce 2002 draftovaly kluby NHL celkem 34 ruských hráčů, zatímco letos v létě, tedy o pouhých deset let později, prošlo draftem pouze 11 Rusů. Za tímto dramatickým poklesem stojí fenomén, jemuž se v NHL přezdívá „ruský faktor“. Dá se popsat jako nechuť klubů NHL použít drahocenné volby v draftu na hráče, u kterých existuje riziko, že zůstanou doma v Rusku, kde si vydělají minimálně stejné peníze jako v Severní Americe.

Dobrým příkladem může být Jevgenij Kuzněcov, v průběhu roku vyhlášený časopisem The Hockey News za nejtalentovanějšího hokejistu mimo NHL. Kuzněcov v létě odmítl nabídku smlouvy od Washington Capitals a místo toho prodloužil kontrakt s mateřským Traktorem Čeljabinsk. Ten mu zřejmě přinese více peněz, než kolik mu nabízejí v nováčkovské smlouvě Capitals.

 

 

26 Drobnohled: Johan Hedberg

„Svou roli v týmu dobře znám.“

 

Pro Hockey se rozhodl představit vám jednoho z opravdových brankářských veteránů v NHL – Johana Hedberga z New Jersey Devils. Během našeho setkání se Hedberg rozpovídal o spolupráci s legendárním Martinem Brodeurem a prozradil, že holduje videohrám, výletům na lodi a mnoha dalším věcem.

Autor: Ronnie Johansson

New Jersey Devils se v uplynulé sezoně probojovali až do finále Stanley Cupu. Tam ovšem byli nad jejich síly Los Angeles Kings. Johan Hedberg si sice v play off zachytal jen 36 minut, ale vyřazovací boje samozřejmě prožíval.

Místo v brankovišti v nich opanoval další veterán, který je dokonce ještě starší než devětatřicetiletý Hedberg – jedenačtyřicetiletý Martin Brodeur. Ti dva tvoří nejstarší brankářskou dvojici v NHL, přestože jejich statistiky by napovídaly, že jsou minimálně o pět let mladší.

„S Martym celou dobu skvěle spolupracujeme. Je to tichý člověk, ale to neznamená, že bychom spolu nezažili hodně legrace,“ vyprávěl Johan Hedberg při setkání s vyslancem Pro Hockeye letos v létě v Leksandu.

„Svou roli v týmu dobře znám. Musím být k dispozici a podat dobrý výkon ve chvíli, kdy kouč Peter DeBoer rozhodne, že večer budu chytat já. Je jasně dané, že mám tímhle způsobem doplňovat Martyho, takže na něm neleží až tak velký tlak. V této sezoně jsem v základní části odchytal 27 zápasů a v play off bylo jasně vidět, jak se Marty na každý zápas těšil a vůbec nebyl unavený.“

 

28 Columbus Blue Jackets

Kam dál? Konečně vzhůru?

Chtěli byste poradit nejjistější tip na příští sezonu NHL? Mohl by to být třeba ten, kterým byste usadili Columbus Blue Jackets na úplně poslední místo tabulky? „Neunáhlujte se,“ říká Brandon Dubinsky, nový útočník Blue Jackets. „Můžeme překvapit,“ pokračuje v rozhovoru pro časopis Pro Hockey o klubu, který zkouší nový start. Éra Ricka Nashe v Columbusu je pryč. Co Blue Jackets čeká nyní?

Autor: Chris Johnston

První den nového života Columbus Blue Jackets začal krátkým poděkováním Ricku Nashovi.

„Hrál za nás skvěle, byl výborným reprezentantem našeho města, velkoryse obětoval svůj čas a prostředky, aby pomáhal naší komunitě,“ prohlásil Scott Howson, generální manažer Blue Jackets, 23. července, tedy v den, kdy poslal svého nejlepšího hráče do New York Rangers. „Navždy mu budeme vděční a přejeme mu vše nejlepší.“

A pak, po krátké pauze, Howson pokračoval o něco naléhavějším tónem. „Ale my nyní pokračujeme dál a jsme nadšení z budoucnosti, která nás čeká.“

Byl to ten typ zpráv, kdy mužstvo musí zabrat jako jeden celek, přestože právě přišlo o svou klíčovou postavu v ostře sledovaném trejdu. A zároveň má nalákat fanoušky znovu do hlediště. Hokejoví fanoušci v Columbusu už musí být na podobné řeči zvyklí, protože po více než dekádu sledují, jak Blue Jackets mluví o budoucnosti, zatímco v přítomnosti není co slavit.

O rok dříve se Howson snažil z bludného kruhu vystoupit a pomocí výměny získal Jeffa Cartera a podepsal velmi vysokou smlouvu s volným hráčem, obráncem Jamesem Wisniewskim. Věřil tomu, že nadešel čas zariskovat. Jenže Carter si na ledě neporozuměl s Nashem a ještě v průběhu sezony byl vyměněn do Los Angeles. A Blue Jackets prožili další katastrofální ročník.

Ironií osudu bylo, že Carter na jaře pozdvihl Stanley Cup, zatímco Columbus se účastnil draftové loterie, do níž vstupoval jako nejhorší celek NHL, a měl tedy největší šanci vyhrát první volbu. Bohužel, ani to se nepovedlo a Jackets nakonec volili jako druzí. Pro fanoušky to byla jen další připomínka toho, že život zkrátka není fér (jako kdyby to sami nevěděli).

Pro Howsona to ale znamenalo jediné – v červenci se opět ocitl na samém začátku. Musel vystoupat na pódium a znovu promluvit a naději a slibech.

 

34 Hokej a studium

STUDIUM A HOKEJ SE NEVYLUČUJÍ!

O vrcholových sportovcích si stále někdo myslí, že mají místo mozku sval, že kromě sportu nic jiného neumějí, zkrátka, že jsou hloupí. Je to samozřejmě nesmysl. Sportovci jsou na tom s inteligencí v průměru naprosto stejně jako kterákoliv jiná skupina lidí. I do NHL je každoročně draftováno několik desítek hráčů z univerzitních týmů. V Pro Hockeyi nyní začíná seriál o univerzitním hokeji. Dočtete se v něm, co je třeba zvládnout pro sportovní stipendium, jak se dá skloubit studium a hokej a nakonec i příběhy hráčů, kteří se z univerzitní ligy probojovali až do NHL.

Autoři: Monika Mertová a Petr Novotný

Bill Guerin, Rick DiPietro, Jack Johnson, Ryan Whitney, Mike Komisarek, Erik Johnson a mnozí další. Víte, co mají tito hráči společného? Byli draftováni do NHL v prvním kole z některého z mnoha univerzitních týmů a dokázali se v nejlepší hokejové lize na světě prosadit.

A pak jsou jména jako Dan Svoboda či Leoš Mikulka, která vám pravděpodobně nic neříkají. Ti se do NHL sice nedostali, ale hokej jim pomohl ke studiu na prestižních amerických univerzitách. Mimochodem, zapomeňte v tomto případě na film Forrest Gump a vůbec většinu amerických snímků o univerzitních sportech. S nadsázkou ukazují, že vyniknutí v nějakém sportu vám automaticky zajistí vysokoškolský titul.

„Tak to samozřejmě nefunguje,“ říká s úsměvem Monika Mertová, jednatelka agentury Sport & University. Ta ve Spojených státech vystudovala i díky sportovnímu stipendiu. „Sportovci to naopak mají ještě o něco složitější – musí podávat kvalitní výkony a zároveň si držet vysoký studijní průměr. Když to nezvládnou, přijdou o stipendium a školu si musí zaplatit.“

Mertová po návratu ze zámoří založila agenturu, která pomáhá mladým lidem ke sportovním stipendiím ve Spojených státech.

„Studovat a sportovat na vrcholové úrovni je sice náročné,“ pokračuje Mertová, „ale na druhou stranu, když jste dobří, nemusíte se starat o finanční výdaje na studium. Máte všechno, nebo alespoň část hrazenou.“

 

36 V zákulisí: Rodiče hokejistů

Díky mami, díky tati!

Není divu, že hokejisté v rozhovorech nebo při děkovačkách po převzetí nějaké trofeje tak často děkují svým rodičům. „Oba se pro mě obětovali,“ tvrdí slavný forvard Jaromír Jágr. Otec montrealského brankáře Careyho Price si koupil letadlo, aby svého hocha mohl vozit na tréninky a zápasy. Kaneovi utratili přibližně 144 tisíc dolarů za kariéru svého Patricka, než vstoupil do NHL. Hokejové mámy i tátové vydávají spoustu peněz, času i energie, aby se jejich děti mohly přiblížit ke hvězdám.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Vlasy už má sněhobílé a jeho hlas zní trochu unaveně. Jeho postava nicméně stále budí úctu. I po sedmdesátce patří Jaromír Jágr starší do vedení velké stavební firmy v Kladně, hlavně díky němu stále funguje legendární statek v Hnidousích, na kterém jako kluk makal i Jaromír junior.

„No jo, pořád to držím, já blázen starej. Tahám pytle s obilím, nedávno jsem při zabíjačce držel prase. Pak mě z toho bolejí záda. Už mi říkají, ať se podívám do občanky,“ vyprávěl nedávno pobaveně.

Jaký otec, takový syn. Slavný útočník s číslem 68 na dresu zdědil po předcích přístup k práci, ochotu dřít. Vždyť Jágrovi si i v potemnělé době komunismu udrželi svou farmu. Hospodařili na ní poté, co se vrátili z „normálního“ zaměstnání. I jejich chlapec krmil býky, sklízel vojtěšku. Ani večer před premiérovým ligovým mačem v šestnácti letech neodpočíval a nesoustředil se.

„Končily žně a já byl na poli skoro do půlnoci. Nikoho nezajímalo, že mě čeká první zápas v lize. Byly důležitější věci,“ vzpomíná.

Právě díky těmto „důležitějším věcem“ si Jágrovi vydělali o trochu víc peněz než ostatní Čechoslováci v ochromené a zchudlé zemi. I proto měli doma takřka vždy šunku, mandarinky nebo banány.

Svého potomka přitom podporovali ještě mnohem zásadnějším způsobem. „Oni kvůli mně vlastně obětovali své životy,“ říká nejproduktivnější Evropan v dějinách NHL. „Bez nich bych to nikdy nedotáhl tak daleko. Vozili mě na tréninky, táta se mnou jezdil na turnaje.“

A „Mama Jagr“? To je skutečná legenda. Jágr se coby nováček v NHL neskutečně soužil. V Pittsburghu si před 22 lety připadal jako na cizí planetě, stýskalo se mu tak, že mu bylo do breku. Chtěl se vrátit domů.

 

40 Top 15: Nevídané nákupy

Hokejisté v NHL vydělávají hodně peněz. A občas to vypadá, jako by si se svým bohatstvím nevěděli rady. Proto jsme pro vás připravili seznam těch nejbláznivějších věcí, které by většině lidí rozhodně nepřipomínaly rozumné investice. A protože „bezuzdné utrácení“ má v NHL docela dlouhou tradici, zabrousili jsme i trochu do minulosti.

Autor: Kevin Allen

1. Sandersonův norkový kožich

U Gordieho Howea si fanoušci nejčastěji vzpomenou na momenty, kdy má na sobě dres Detroit Red Wings a sráží někoho loktem. Bobbyho Hulla si zase vybaví v dresu Chicago Black Hawks, jak napřahuje k dělovému golfáku. Bobby Orr jim zase utkvěl, jak v barvách Boston Bruins kličkuje celým kluzištěm.

Ale když se před pamětníky vysloví jméno hvězdy 70. let minulého století Dereka Sandersona, vzpomenou si hlavně na to, jak se producíroval v dlouhém norkovém kožichu s masivním diamantovým prstenem na ruce.

Sanderson v roce 1972 způsobil pořádný rozruch, protože podepsal smlouvu ve výši 2,65 milionu dolarů s týmem Philadelphia Blazers, který patřil do dnes již zaniklé ligy World Hockey Association. Díky tomuto kontraktu předčil slavného fotbalistu Pelého a stal se nejlépe placeným sportovcem na světě. Sanderson odhaduje, že současným ekvivalentem jeho tehdejší nevídané smlouvy by bylo přibližně 13 milionů dolarů. Mimochodem, Boston Bruins z NHL mu tehdy nabízeli roční příjem 75 000 dolarů, nebylo divu, že raději zvolil odchod do „pirátské“ WHA. Když Bruins uslyšeli, co Sandersonovi nabídli Blazers, zvýšili svou nabídku na 80 000 dolarů.

Sanderson ani do té doby nebyl žádný šetřílek, ale s milionovým příjmem si okamžitě koupil Rolls Royce za 68 000 dolarů, norkový kožich a výrazné šperky. Podle několika tehdejších zpráv podpis nové smlouvy oslavil tak, že pozval několik přátel na měsíční dovolenou na Havaj. Přišlo ho to prý na více než 40 000 dolarů, což byl roční příjem většiny hráčů NHL.

 

46 Výluka!

16. září, 0:00 hod.

Status: Výluka!

S první vteřinou 16. září se v NHL oficiálně rozhostila výluka. Již třetí přerušení chodu ligy v průběhu vlády Garyho Bettmana uvítal silný povzdech hokejového světa. Jednání sice až do začátku října neustala, jako tomu bylo při poslední výluce, ale i tak to vypadalo, že si na řešení nějakou dobu počkáme.

Autor: Linus Hugosson

Třetí výluka NHL za posledních 18 let je hotová věc. V ročníku 1994/95 byla základní část zkrácena z 84 na 48 zápasů. O 10 let později, v sezoně 2004/05, byl zrušen celý ročník. O jakou část sezony 2012/13 přijdeme do chvíle, než se obě strany konečně domluví, jsme na začátku října opravdu nevěděli. Hádat je těžké i z toho důvodu, že na některých jednáních se prý probíraly pouze vedlejší otázky, ale o nejzásadnějších bodech se nemluvilo.

Domluva se v podstatě zasekla hned na prvním důležitém bodu nové kolektivní smlouvy, a to jaká část výdělku klubů půjde hráčům ve formě jejich platů.

Ve staré smlouvě, podepsané v roce 2005 a platné do 15. září letošního roku, náleželo hráčům 57 procent z výdělku klubů pocházejících z „hokejové činnosti“. Podle šéfa NHL Garyho Bettmana je to příliš velký kus koláče. Podle úplně prvního návrhu ligy měl být tento podíl snížen na 43 procent, všem hráčům navíc měly být jednorázově poníženy současné platy.

Hráčská organizace NHLPA byla samozřejmě touto nabídkou překvapena a řada hráčů dokonce nevěřila, že by šlo o vážně míněný návrh k jednání.

Šéf hráčských odborů Donald Fehr kontroval vlastním návrhem, jenž byl vytvořen pro „stabilizaci hokejového průmyslu a šanci ponechat pracovní spory, které během posledních 20 let poškozovaly NHL, konečně za námi“. Fehrův návrh byl značně komplikovaný a stavěl na možném vývoji ekonomiky jednotlivých klubů v nejbližších letech.

Podle informací, které unikly do tisku, se představy obou znesvářených stran lišily naprosto zásadně. I poté, co NHL i NHLPA své návrhy trochu učesaly a pokusily se vzájemně trochu přiblížit, činil rozdíl v představách obou organizací více než dvě miliardy dolarů v průběhu šesti let.

 

48 Team News

Téma: Bitkaři a strážci pořádku

Kdo se odváží chránit hvězdy vlastního týmu? V tomto vydání Team News si můžete přečíst o hráčích, kteří hrají tvrdě a zároveň vystupují na obranu spoluhráčů. Přečtěte si, kde mají čistokrevné těžké váhy a kde vsází spíš na kolektivní ochranu. Jste připraveni? Shazujeme rukavice a dáváme první hák!

Autor: Jan Velart

 

56 Fórum

Tentokrát jsme našim expertům položili tyto otázky:

-          Jste zklamáni vývojem jednání mezi hráčskou organizací a vedením NHL?

-          Zaplatila Minnesota Wild za Zacha Pariseho a Ryana Sutera až příliš vysokou cenu?

-          Brandon Dubinsky se s optimismem vyjádřil o šancích Columbus Blue Jackets. Sdílíte jeho názor i vy?

 

 

58 Krajánci a výluka

Hvězdná záře (nejen) nad Kladnem

Ofenzivně naladěnou pětku Kaberle, Židlický – Jágr, Plekanec, Tlustý by při těsném vedení soupeře chvíli před koncem utkání s chutí poslal do boje skoro každý kouč NHL. Na podzim 2012 ji ovšem na českých „zimácích“ komandoval kladenský trenér Zdeněk Vojta. Při zatmění v nejslavnější lize světa se řada hvězd blýskala v českých i slovenských arénách – v extralize nebo v KHL. Evropu po osmi letech zachvátila „výlučná“ hokejová horečka.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Cestující z Curychu chvíli po přistání vcházeli do letištní haly v Praze-Ruzyni a divili se, proč na ně míří objektivy kamer a fotoaparátů. U zábradlí se tísnila vcelku početná skupinka chlapíků, třímali také mikrofony nebo bloky. Čekali desítky minut, klábosili, líně postávali. Jen natahovali krky a vrtěli hlavou.

Teprve když se zpoza rohu konečně „vyloupl“ netrpělivě vyhlížený hromotluk v černé bundě s kapucí, nastal šrumec. Boj o pozice. Zdeno Chára přivábil na Terminál 2 nevšední sestavu televizních, internetových i novinových reportérů.

Nikdo nechtěl zůstat na okraji tlupy, daleko od jednoho z nejlepších obránců na světě. Ti méně úspěšní pak museli hodně natahovat paže, aby si aspoň obstojně nahráli jeho „hlášky“. Čtvrt hodiny drželi v zajetí dvoumetrového obra, čerstvě navlečeného do dresu velikosti XXXL se lvím znakem na hrudi.

Kapitán slavných Boston Bruins, loňský vítěz Stanley Cupu, držitel Norris Trophy pro nejlepšího zadáka NHL (2009) a zámořský rekordman v tvrdosti střely (175 km/h) se stal hlavní „star“ pražského klubu KHL.

O pár dní později jej v O2 areně čekaly střety s Iljou Kovalčukem a Alexem Ovečkinem. Ti všichni měli začátkem října vybrušovat formu před startem National Hockey League. Místo toho váleli v „Káháelce“.

Ve východní hokejové říši působili i další krajané, kteří jinak patří k důležitým postavám mužstev NHL. V Praze se chodilo na Jakuba Voráčka s Jiřím Hudlerem (byť ten kvůli zranění záhy skončil), v Bratislavě na Slovanu zase na Ľubomíra Višňovského.

 

62 Legendy: Milt Schmidt

Skutečný vlastenec

Výtečný centr a stále žijící legenda Milt Schmidt odehrál v NHL 16 sezon a s Boston Bruins vyhrál dva Stanley Cupy. Pravděpodobně by vyhrál víckrát, kdyby jeho život neovlivnila druhá světová válka. Schmidt ale tří let strávených v armádě nelitoval – jen vždy říkal, že je šťastný, že se mohl vrátit zpátky.

Autor: Tomi Savolainen

V současné době, tolik dbající na politickou korektnost, by se jejich útoku nikdy nemohlo říkat „Lajna skopčáků“ (The Kraut Line).

Jenže ve 30. letech minulého století se nejlepší řadě Boston Bruins přezdívalo přesně takhle. Všichni tři členové – centr Milt Schmidt a křídla Woody Dumart a Bobby Bauer – totiž pocházeli z města Kitchener v kanadské provincii Ontario, v němž bydleli převážně němečtí přistěhovalci. Kitchener se navíc až do roku 1916, tedy dva roky před Schmidtovým narozením, jmenoval Berlín.

Všichni tři spolu hráli už od dětských let. A když je v sezoně 1936/37 vedl trenér Albert Leduc v týmu Providence Reds v AHL, říkal jim kvůli německým kořenům prostě „Skopčáci“.

Schmidt z nich byl nejmladší, ale zároveň s nejlepšími fyzickými parametry. Vyrostl do 183 centimetrů, takže byl vyšší než většina hráčů NHL té doby. Poctivě se vracel vypomáhat v obraně a výborně se doplňoval se střelcem Dumartem a mnohem menším, zato velmi šikovným a elegantním Bauerem.

Schmidt s Dumartem se ve zmiňované sezoně podívali i do NHL. Bauer se tam s nimi setkal až v posledním zápase základní části a hned při debutu vstřelil svůj první gól v NHL.

 

Velké plakáty: Zach Parise a Gabriel Landeskog

A4 plakáty: Ryan Suter, Pekka Rinne, Milt Schmidt


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 11-12/2017
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné