Pro Hockey
Pro Hockey na FaceBooku

Pro Hockey - archív

ProHockey 11/2013

ProHockey 11/2013

Obsah PH 11/2013

Vychází 15. 11. 2013!

 

5 Úvod

6 Dopisy

8 Novinky

14 Portrét: David Krejčí

20 Recenze

22 V brankovišti:

Jacob Markström & Anders Lindbäck

26 Top 15: Nejlepší týmy historie NHL

32 Nováček: Danny DeKeyser

36 Legendy: Sergej Fjodorov

38 Mužstvo měsíce: New Jersey Devils

44 Portrét: Gabriel Landeskog

48 Akce!

50 Team News

58 Roman Hamrlík a krajánci

62 Kvíz

64 Hokejové fórum

65 Příští číslo

66 Checking: Značka NHL je silnější než kdy jindy

 

 

14 Portrét: David Krejčí

David, nebo Goliáš?

Při pohledu na Top 5 nejproduktivnějších mužů posledních pěti ročníků Stanley Cupu se vám před očima zjeví jména superhvězd: Crosby, Kane, Malkin, Toews… Ale hádejte, kdo se mezi nimi vyskytuje na čtvrtém místě. Nenápadný chlapík jménem David Krejčí. V základní části přitom zatím tolik nezářil. Nevydělává tolik peněz. Takže jak je to s ním? Zařadí se mezi špičkové hráče NHL, nebo bude předvádět jen občasné záblesky? To se možná brzy ukáže.

Autor: Karel Knap, Mladá fronta DNES

Vyhecovaná bitva Bostonu s rozjetým San Jose se chýlila ke konci. Pomalu, ale jistě vyprchávala 60. minuta. Domácí Bruins se většinu utkání bránili, chvílemi se zmítali pod tlakem Sharks. Na střely prohrávali 16:39 a za „plichtu“ 1:1 vděčili hlavně brankáři Tuukku Raskovi. Bod by pro ně znamenal drahocenný, takřka nezasloužený zisk.

Pravda, o chvilku dřív vyrazil vpřed David Krejčí a nádhernou akci mu zmařil až gólman Anti Niemi. Bostonští fanoušci byli vděční za remízu. Nicméně Krejčí se s ní nesmířil.

A prosadil se v poslední vteřině základní hrací doby, kdy se odpoutal od obra Joea Thorntona a šikovnou tečí usměrnil nahození od modré čáry mezi Niemiho betony.

Nevyváděl jako pominutý, neskákal po hrazení jako Alex Ovečkin nebo Tomáš Hertl. Otočil se k brance zády a pomalu od ní odjížděl. Jen si zapumpoval pěstí, jako by chtěl prohlásit: „No co, vždyť tohle je moje práce.“

Teprve když mu parťák Milan Lucic řekl, aby se podíval na časomíru, spatřil, že do konce 60. minuty zbývalo 0,8 vteřiny. Byl to od něj knock out, z něhož se Sharks už prostě nemohli sebrat. Sotva pak sudí hodil buly, utkání skončilo. Boston zvládl v ten říjnový večer takřka eskamotérský kousek hodný Davida Copperfielda. Nejvíc k němu přispěli Rask a Krejčí.

Malkin a Crosby? Jiná liga

Jako by se nepříliš vzrostlý centr díky jakési nadpřirozené síle v klíčových momentech převtělil v obra. Když jde mezi mantinely do tuhého, Krejčího výkon často stoupá na hvězdnou úroveň.

Předvádí to především v play off, v němž i ofenzivní typy zuřivě brání. Tempo bývá vyšroubované do zběsilých hodnot. Odfláknuté souboje jsou vzácné přibližně jako lachtani na poušti. Hokejisté musí snášet tíživý tlak, každou vteřinu jejich pobytu na ledě sledují modlící se fanoušci i přísní kritici. Přemáhají bolest, tají zranění. Hokejová utkání se mění v boj o přežití.

Právě na jaře se v NHL rodí ty nejslavnější legendy. Krejčí už dvakrát ovládl bodování Stanley Cupu, dvakrát se s Bruins prodral až do finále.

Posledně v semifinálové sérii s Pittsburghem dokonce zastínil věčně opěvované superstars Sidneyho Crosbyho a Jevgenije Malkina.

V úvodním dílu série coby lídr bodování výrazně postrčil Boston k vítězství 3:0. Dvakrát překonal jinak skvělého Tomáše Vokouna. Na tiskovce se pak na jeho maličkost stočila řeč. Přísný kouč Claude Julien, který ho obvykle – pro dobro týmu – spoutává taktickými řetězy, měl Krejčího srovnat s Crosbym a Malkinem.

„David je dobrý hráč,“ odpověděl. „Proč by měl být jiný než Crosby nebo Malkin, kteří jsou taky dobří hráči?“

Sám Krejčí se trochu ošíval, když se měl k této otázce vyjádřit. Není to sebevědomý mluvka, jen skromně poznamenal: „Od trenéra to bylo hezké, ale zrovna se mi v Pittsburghu povedlo pár zápasů… V nich to mohlo vypadat, že jsem s Malkinem a Crosbym na stejné úrovni. Ale sám vím nejlíp, jaká je pravda. Sedí to jedině, když se mi daří a jim moc ne. Jakmile se dostanou do ráže, jsou jakoby z jiné ligy. Určitě bych se k nim nepřirovnával.“

(Pokračování v časopise.)

 

20 Recenze

ProHockey prohledal trh s multimédii týkající se NHL a našel několik produktů, které by hokejové fanoušky mohly zajímat.

Autor: Linus Hugosson

Hokejové kartičky

Trochu jiná sezona kartiček – záplava nováčků

Výluka přidělala vloni na podzim vrásky i výrobcům hokejových karet. Existují totiž přísná pravidla, která definují nováčkovské karty, a když byl začátek sezony 2012/13 posunut na polovinu ledna 2013, rozhodli se kartičkoví obři zcela jednoduše odsunout nováčkovská vydání až na start další sezony 2013/14.

„Trh si dobře pamatuje, jakou explozi způsobila výluka v sezoně 2004/05, kdy výrobci rovněž posunuli vydání nováčkovských karet o celý rok a v sezoně 2005/06 se tak mezi nově příchozími objevily hned dva ročníky najednou,“ vzpomíná obchodník s kartičkami Gustaf Öberg na specializovaném serveru coolcard.se.

V současné chvíli se na trhu ještě neobjevila klasická série UD Series s očekávanými „Young Guns“, které patří mezi nejhodnotnější karty nováčků, ale již vydané série jako Artifacts od firmy Upper Deck a Score od Panini zahrnují mezi běžné nováčky i Jonathana Huberdeaua, Naila Jakupova, Jonase Brodina a Brendana Gallaghera, tedy hráče, kteří by v běžném případě patřili na konci loňské sezony mezi „redemptions“.

„Mezi sběrateli karet to vypadá na hodně zajímavou sezonu,“ říká Gustaf Öberg. „Kdyby chtěl někdo se sbíráním začít, právě letos je vhodná chvíle, především díky všem nováčkům.“

Jinak se na trhu s kartami letos žádné převratné novinky neočekávají. Pokračuje trend s exkluzivními a drahými miniboxy. Pro sběratele, které zajímá hlavně velké množství karet, však budou stále nejzajímavější osvědčené značky jako Score, O-Pee-Chee a UD Series.

(Dále v časopise najdete hodnocení Exkluzivní knihy plné dresů z Hockey Hall of Fame a hry NHL14.)

 

22 V brankovišti:

Jacob Markström & Anders Lindbäck

Nejlepší kamarádi – a zároveň rivalové

Seznámili se ještě dříve, než začali šmajdat na prvních bruslích – a jejich cesty se od té doby nerozdělily. Jakob Markström a Anders Lindbäck – kamarádi z dětství, kteří se z provinčního mateřského klubu Sätra dostali až do role brankářských jedniček konkurenčních klubů NHL.

Autor: Linus Hugosson

Už ve chvíli, kdy si poprvé nazuli brusle, byli tihle dva dobří kamarádi. Jacob Markström a Anders Lindbäck se potkali ve školce a jako nerozlučná dvojka proplouvali celou hokejovou kariérou. V létě 2010 si pak oba současně sbalili svých pár švestek a vydali se zkusit štěstí za Atlantik. Z mateřského klubu Sätra se oba přátelé vydali přes několik zastávek ve stejnou chvíli za svým dětským snem.

Lindbäck se hned po příchodu do Severní Ameriky před třemi lety propracoval do role náhradníka Pekky Rinneho v brance Nashvillu. Po dvě hodnotné sezony získával po boku finského brankáře zkušenosti a loni v létě odešel do Tampy Bay jako podstatně lepší gólman.

„V Nashvillu jsem se toho naučil hrozně moc, i když jsem se do branky moc nedostal. Na tréninky jsem nahlížel jako na zápasy a spolupráce s Pekkou pro mě byla neskutečně poučná. On se o mě opravdu dobře postaral a udělal ze mě lepšího brankáře,“ svěřil se Lindbäck v rozhovoru pro časopis ProHockey.

Zatímco se Lindbäck zocelil v roli Rinneho učně v Nashvillu, trčel Markström až na několik krátkých seancí v NHL na farmě Floridy v AHL. Třiadvacetiletý Markström přiznává, že tato doba byla chvílemi frustrující, zároveň mu je však jasné, že tato cesta byla podle vedení floridského klubu pro jeho hokejový vývoj nejlepší.

„Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem z odchodu na farmu nebyl zklamaný. Zároveň nedokážu říci, co by pro mě z hlediska hráčského vývoje bylo správně, nebo špatně. Některé týmy dávají mladým hráčům šanci v NHL ihned, jiné je zase nechávají vyzrát v AHL. Florida udělala, co podle nich bylo pro mě nejlepší, a já cítím, že jsem v AHL udělal velký krok dopředu,” řekl Markström pro ProHockey.

 

26 Top 15: Nejlepší týmy historie NHL

ProHockey seřadil 15 nejlepších sezon odehraných těmi nejlepšími týmy v historii NHL.

Autor: Kevin Allen

15 1997/98 Detroit Red Wings

Tým Red Wings vedený Stevem Yzermanem byl poslední, který v NHL zvládl vyhrát Stanley Cup dva roky po sobě. To samo o sobě vypovídá, jak tohle mužstvo vypadalo.

Od ostatních šampionů Detroit odlišoval fakt, že ve svém středu neměl jednu nebo dvě výrazně produktivní osobnosti. Nikdo z nich se dokonce nepřehoupl ani přes hranici 70 bodů. A jen tři hráči pokořili dvacetigólovou metu (Yzerman, Brendan Shanahan a Sláva Kozlov).

Jenže tenhle tým věděl, jak vyhrávat v těch nejdůležitějších zápasech. Hráči si uměli pohlídat vedení stejně dobře jako zvrátit nepříznivý stav. Pochopili, že je nezbytné, aby v play off všichni hráli jinak než v základní části. Nebáli se postavit nepřízni osudu. Elitní obránce Vladimir Konstantinov se o rok dříve těžce zranil při nehodě limuzíny, v níž hráči oslavovali první výhru Stanley Cupu. Od té doby už hokej nikdy nehrál. Ale Red Wings se s jeho ztrátou vyrovnali.

Obrana v čele s Nicklasem Lidströmem a Larrym Murphym zvládala podporovat útok i řádně přitvrdit, když to bylo potřeba. Díky přítomnosti hráčů, jako byli Darren McCarty, Martin Lapointe, Joey Kocur a Shanahan, se pro Red Wings nehrálo snadno.

Na konci sezony 1997/98 Red Wings ukázali světu, co to znamená kolektivní úspěch. V play off zvítězili 16krát, prohráli jen šest zápasů. Ve finále doslova vymazali Washington Capitals.

14 2012/13 Chicago Blackhawks

Říká se, že obhájit Stanley Cup v éře platových stropů je tak těžké, že to téměř hraničí s nemožnou misí. Lidé, kteří tuto myšlenku vyslovili, totiž počítali s tím, že pro kluby bude prakticky neřešitelným problémem si udržet hvězdné hráče, protože na ně nebudou mít pod platovým stropem dost peněz.

Jenže Blackhawks porazili v roce 2013 Boston ve finále a získali Stanley Cup podruhé ve čtyřech letech. Neříkejte jim tedy, že obhajoba není možná.

Blackhawks vstoupili do ročníku 2012/13 naprosto fantasticky – neprohráli v základní hrací době ve 24 zápasech v řadě, což je rekord NHL. Tahle soutěž existuje od roku 1917, přesto se takhle dlouhá série s minimálně jedním bodem nikomu jinému nepovedla.

Síla Blackhawks byla v jejich schopnosti hrát přesně takovým stylem, který potřebovali k vítězství. Uměli předvést rychlý hokej, defenzivní hokej, hráli dynamicky nebo aktivně forčekovali. Nehráli přehnaně tvrdě, ale pokud to situace vyžadovala, drsnější hry se nebáli.

Kdyby tenhle tým hrál v 80. letech minulého století, asi by byl vážným konkurentem Edmonton Oilers.

(Pokračování v časopise.)

 

32 Nováček: Danny DeKeyser

Skvělý tah Detroitu

V průběhu minulé sezony byl Danny DeKeyser mezi kluby NHL velmi žádaným zbožím. Prožil velmi úspěšný ročník v univerzitní lize a mohl si vybírat mezi mnoha nabídkami. Nakonec se v březnu rozhodl pro Detroit, hned naskočil do sestavy Red Wings a stává se jejím čím dál důležitějším prvkem.

Autor: Kevin Allen

Danny DeKeyser je jako talentovaný sochař, který se rozhodne, že raději bude stavět garáže. Nebo připomíná brilantního matematika, který se raději stane účetním.

Třiadvacetiletý detroitský obránce DeKeyser je výtečným bruslařem s ofenzivními instinkty, který se však na ledě soustředí převážně na defenzivní úkoly.

„Proto jsme ho mohli ihned zařadit do sestavy,“ vysvětluje Ken Holland, generální manažer Detroit Red Wings. „Někdy se stane, že mladí obránci mají ofenzivní talent, ale dělají chyby při bránění, takže se je trenér bojí stavět.“

Red Wings podepsali s DeKeyserem smlouvu na konci března. Měl za sebou sezonu v týmu Western Michigan University, přesto se ho kouč Mike Babcock nebál zařadit mezi stabilní detroitské obránce. DeKeyser okamžitě hrál, jako by v NHL strávil minimálně pět let.

„Velmi dobře bruslil a spolehlivě bránil,“ říká Jim Nill, generální manažer Dallas Stars, který ještě na jaře, kdy Red Wings s DeKeyserem podepisovali kontrakt, pracoval pro Detroit.

O DeKeysera měla zájem většina generálních manažerů z NHL. Nejvíce o něj stáli například Philadelphia Flyers, Tampa Bay Lightning, Edmonton Oilers a Anaheim Ducks. Všem se dávaly velké šance, protože mu hned mohli nabídnout místo v prvním týmu. V defenzivě totiž měly značné rezervy. A DeKeyser dával jasně najevo, že by chtěl jít do týmu, který nebude váhat a poskytne mu příležitost se ukázat.

Jenže Red Wings drželi v ruce několik trumfů. Zaprvé DeKeyser pochází z Michiganu. Zadruhé detroitská defenziva procházela po odchodu Nicklase Lidströma přestavbou. Zatřetí ho Nill dobře znal, protože jeho syn Trevor hrál zamlada s DeKeyserem v jednom týmu. Začtvrté DeKeysera v týmu Western Michigan University dříve trénoval Jeff Blashill, který stojí na lavičce detroitské farmy v Grand Rapids.

A konečně, což bylo asi nejdůležitější, do „námluv“ se aktivně zapojil i detroitský trenér Mike Babcock.

„Viděl ho hrát a mohl Dannymu říct, kam si myslí, že by se do našeho týmu nejvíc hodil,“ říká Holland. „Nikdy dopředu přesně nevíte, jak to vyjde, ale cítil jsem, že máme výhodu, protože ho chtěl i náš kouč.“

(Pokračování v časopise.)

 

36 Legendy: Sergej Fjodorov

Tajemná hvězda Sergej F.

Po zápase Detroit Red Wings si v Joe Louis Areně narazil na hlavu zimní čepici, v teplákách a vytahaném tričku zalezl do posilovny a cvičil. Není to zase taková výjimka, že hokejista dře i po utkání. Ale Sergej Fjodorov prostě vypadal jako podivín. Slavný boháč v oděvu pobudy. Tenhle avantgardní Rus vždycky byl poněkud zvláštní celebritou NHL. Málokdo se v něm vyznal.

Autor: Karel Knap, MF DNES

V Ledovém paláci slovutného vojenského klubu CSKA na Leningradské třídě v Moskvě se v přestávce zápasu KHL proti Atlantu Mytišči konala autogramiáda. Tužkou se tu zručně oháněl i generální manažer klubu Sergej Fjodorov.

„Kdy se objevíš na ledě, Sergeji?“ zavolal jeden z odvážlivců v davu.

Bývalá superstar se jen záhadně usmála a mlčky se dál podepisovala.

Byl konec října a fanoušci na tribunách stadionu se před každým utkáním CSKA stavěli na špičky a natahovali krky, aby při příchodu mužstva na rozbruslení spatřili legendu. Šeptali si nejnovější drby: „Dneska snad Serjoža konečně nastoupí!“

Nenastoupil.

Uplynuly týdny od Fjodorovova oznámení, že vzkřísí svou kariéru. „Budu brát klidně jeden rubl, nejde mi o peníze. Náš tým má velké potíže, ztratili jsme řadu zraněných, hlavně obránců. Na marodku teď přibyl Děnisov, a tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu,“ prohlásil.

Podepsal kontrakt sám se sebou. Prosadil si do něj jediné nadstandardní ustanovení – že nesmí být vyměněn.

O měsíc později měli příznivci CSKA jedinou jistotu. Fjodorov se opravdu vrátí na led. Ale v mužstvu Detroit Red Wings v silvestrovské exhibici veteránů proti Torontu, jež bude předehrou Winter Classic.

(Pokračování v časopise.)

 

38 Mužstvo měsíce: New Jersey Devils

Země nových příležitostí

New Jersey Devils odstartovali nový letopočet. Začal jejich život po Kovalčukovi. O minulých dvou prázdninách přišli o tři kanonýry (též Pariseho a Clarksona). Po těchto ztrátách jim vznikl povážlivý prostor pod platovým stropem a vyprázdnily se kolonky v sestavě. Klub má nové vlastníky. I proto fanoušci vyhlíželi novou sezonu netrpělivě, s obavami i čerstvou nadějí.

Autor: Karel Knap, Mladá fronta DNES

Číslo 68 na soustředění Devils? Co tu, u svatého Stevense, dělá ten padouch Jaromír Jágr? Podívej, zrovna najíždí na Brodeura. Ale to není Marty. To je přece… Anthony Brodeur. Propánajána! A kde je Kovy? Snad zase nezaspal?

Kdyby zavilý příznivec New Jersey na pár měsíců opustil planetu nebo je strávil v kómatu, těžko by v září uvěřil svým očím. Léto 2013 se stalo jedním z nejbouřlivějších období v dějinách klubu. Tolik věcí se změnilo.

Pravda, pořád ho pevnou rukou řídí Lou Lamoriello, koučem je Pete DeBoer, v brankovišti se objevuje Marty Brodeur a v útoku nadále udatně bojuje Patrik Eliáš, držitel většiny ofenzivních rekordů, který o tři roky prodloužil smlouvu.

Přesto v organizaci s rohatým logem nezůstalo u tradiční opravy fasády. Už v kempu si toho musel všimnout každý, kdo se zajímá o NHL, má v provozu zrak i sluch a inteligenční kvocient aspoň kdesi nehluboko pod průměrem.

„Koukám na Jágra a povídám si: Bože, on na mě střílí!“ líčil svůj úžas skupince reportérů Anthony Brodeur. „Vždyť válel v NHL ještě dřív, než jsem se narodil. Je to vážně pecka, že se v ní pořád drží a ještě hraje na takové úrovni. Byl to super pocit, když se na mě řítil.“

Jedenačtyřicetiletý Jágr patří mezi chlapíky, kterým byla v New Jersey nabídnuta další šance. Byli požádáni, aby Devils pomohli v „roce 1 po Iljovi“.

Sbohem, Kovy!

Spousta fanoušků i znalců s nebetyčným údivem zalapala po dechu, když se v létě 2010 dozvěděla o kolosálním kontraktu mezi New Jersey a Iljou Kovalčukem.

Málokdo rozuměl, proč tak upjatý a šetřivý boss jako Lamoriello slíbil takovou „pálku“ poněkud bohémskému kanonýrovi, který měl vždy k Selke Trophy (pro nejlépe bránícího útočníka) stejně daleko jako Gary Bettman k pozici bitkaře ve Philadelphii.

Devils přece vždycky lpěli na pořádně upěchované obraně a rovnostářském režimu, který netoleroval manýry primadon. A teď navalí Kovymu 100 milionů dolarů za 15 let?!?

Tenhle pokus skončil v červenci 2013, kdy Rus oznámil, že v NHL končí. Odebral se domů, nechal se naverbovat od SKA Petrohrad, nejbohatšího evropského hokejového klubu.

Asi by bylo nespravedlivé odsuzovat jeho pobyt v Newarku jako propadák. Jeho odkaz však jen tak někoho neuvede v úžas.

Základní část: 222 zápasů, 89 gólů, 112 asistencí, 191 bodů.

Play off: 28 zápasů, 10 gólů, 15 asistencí, 25 bodů.

Když Devils potřebovali své drahocenné eso nejvíc – ve finále Stanley Cupu 2012 – bohatýr Ilja se v šesti utkáních zmohl na jediný bod (1+0). Jistě, zápolil s poraněním zad. Jeho výkony na ledě však neodpovídaly výši jeho gáže.

Poměrně otevřeně o tom promluvil Patrik Eliáš v rozhovoru pro MF DNES: „Ofenzivně před ním klobouk dolů. Byl nebezpečný, uměl dát gól. Ale když na něj člověk koukal, tak v zápase udělal spoustu chyb a defenzivně jste se na něj nemohli spolehnout. V nějaké části nám bude chybět, v nějaké ne. A i on sám řekl, že je to správné rozhodnutí pro obě strany. Že se u nás necítil jak herně, tak co se týče pravidel. Někdo prostě není schopen se přizpůsobit. Ale pro klub je dobře, že do budoucna bude šance koupit někoho jiného.“

(Pokračování v časopise.)

 

44 Portrét: Gabriel Landeskog

Připraven na nové výzvy

Gabriel Landeskog vstoupil už do své třetí sezony v NHL. V jeho Coloradu nezůstal kámen na kameni. Švéd má nového kouče, novou obří smlouvu a zatím i nové výsledky – a to veskrze pozitivní. Zničehonic se tak „Landy“ stal kapitánem jednoho ze špičkových klubů NHL. Na následujících řádcích vypráví dvacetiletý Švéd o výzvách, se kterými se denně vyrovnává.

Autor: Linus Hugosson

Mnoho hokejových expertů neskrývalo překvapení, když se vedení Colorado Avalanche rozhodlo udělat z Gabriela Landeskoga nejmladšího kapitána všech dob. Přesně v 19 letech a 286 dnech mu v září 2012 přišili na dres kapitánské céčko a on tak překonal rekord Sidneyho Crosbyho.

Mezi těmi, jež překvapení vůbec nezasáhlo, byl i Jonas Fransson, dlouholetý šéf švédské juniorské reprezentace. Již od chvíle, kdy Fransson poprvé Gabriela Landeskoga potkal, mu bylo jasné, že tenhle kluk je opravdu výjimečný.

„Od chvíle, kdy jsem ho poznal, byl na svůj věk vždy velice vyspělý,“ vypráví Fransson pro časopis ProHockey. „Vždycky na sebe bral odpovědnost za celý tým, nejen za své vlastní úkoly, staral se zkrátka o celou skupinu. Mít takový vůdčí typ v kabině vám hodně ulehčí život.“

Volba Landeskoga pro pozici kapitána se ovšem neobešla bez kontroverzí a od prvního dne se vedou debaty o tom, zda bylo správné svěřit podobnou odpovědnost do rukou tak mladého hráče. Nejnověji se k věci vyjádřil Don Cherry, který by v roli kapitána Avalanche raději viděl Ryana O´Reillyho.

Landeskog se o názory expertů příliš nestará, bez velkého otálení však rád přiznává, jak velkou výzvou je role kapitána hokejového týmu, zvláště pak týmu, který hodně prohrává. Sezona 2012/13 byla pro Avalanche ohromně těžká, mužstvo se téměř nedokázalo vzpamatovat z celé řady porážek.

„Seděl jsem v kabině, bylo mi dvacet let, s rolí kapitána jsem neměl pražádné zkušenosti, ale i tak se na mě hodně hráčů obracelo a ptalo se, co mají dělat,“ vyprávěl Landeskog v rozhovoru s ProHockeyem. „Budeme mít hráčský mítink, nebo týmovou večeři?“

„Hodně lidí se naštvalo“

Situace se hodně vyhrotila poté, co gólman Jean-Sebasitan Giguere sepsul své spoluhráče před novináři po další těžké porážce. O tomto incidentu jsme psali na stránkách ProHockeye v minulém čísle.

„Tehdy se hodně lidí opravdu naštvalo,“ řekl Landeskog. „Všichni jsme si mysleli, že vůbec nezvolil vhodný okamžik, ale pravdu určitě měl. Na porážky si hokejista nesmí zvyknout a nám se to téměř podařilo. Bavili jsme se o tom na týmové schůzce.“

Nakonec se z této sezony vyklubala velmi cenná zkušenost pro Landeskoga i jeho spoluhráče.

„Nebyla to jen sezona úplně nanic,“ zdůrazňuje Landeskog. „Já jsem si hokej ohromně užíval a naučil jsem se spoustu věcí. Hodně hráčů dostane céčko na dres a hned chce být nejlepší na světě, já se soustředím na svůj každodenní vývoj jako hráč, vůdce i jako člověk. Takové věci se naučíte nejlépe ve chvíli, kdy se nedaří, právě tam je třeba zabrat a nakonec se o sobě samém dozvíte hodně nového.“

(Pokračování v časopise.)

 

50 Team News

V únoru příštího roku začne dlouho očekávaný turnaj, na němž se představí ti nejlepší hokejisté světa. Naprostá většina z nich přejde do centra olympijských her v Soči z klubů NHL. Podívejme se tedy, kdo z jednotlivých týmů má největší šanci si na olympiádě zahrát. Kromě toho jsme pro vás sestavili seznam všech kapitánů i jejich zástupců.

(Pokračování v časopise.)

 

58 Roman Hamrlík a krajánci

Trpké a pak dojemné sbohem

Kariéra výtečného obránce Romana Hamrlíka skončila chybou, po níž soupeř z Bostonu dal klíčový gól v sérii play off. Inu, každý hokejista se nemůže odebrat do penze po životním triumfu. Hamrlík marně dychtil po Stanley Cupu. Nepovedené poslední střídání však nemůže zastínit 20 sezon, jež si v NHL odkroutil.

Autor: Karel Knap, MF DNES

Takovou chvíli by chtěl zažít snad každý. Sedíte ve vyprodané aréně Bell Centre při zápase Montreal – Edmonton. Pak vás zabere kamera a vaše tvář se objeví na obrazovkách na obří kostce pod stropem. Následuje bouřlivý aplaus.

Právě tohle se 22. října stalo Romanu Hamrlíkovi. Při reklamní pauze obecenstvo asi minutu rachotilo, aby vzdalo čest bývalému zadákovi, poctivému a obětavému. Na chlapíka pocházejícího ze Zlína se ze všech stran valil vděk a uznání.

Diváci v Montrealu dovedou být neskutečně přísní, často až jízliví. Zároveň umějí odměnit svědomitě odvedenou práci. Hamrlík nikdy nepatřil k okázalým „týpkům“ a bavičům, kteří s oblibou přitahují pozornost.

Na ledě se obvykle neztrácel v průměru, to ne. Svého času se dokonce držel mezi nejproduktivnějšími beky NHL, třikrát jej pozvali na All-Star Game a s českou reprezentací na „turnaji století“ v Naganu ukořistil zlatou olympijskou medaili. Po své směně na ledě však obvykle působil nenápadně. Měl rád svůj klid. Nevyžíval se v levné slávě.

I proto ho potlesk 22 tisíc lidí uváděl do rozpaků. Poté, co jej hlasatel představil (ne že by to bylo potřeba), nesměle mával. Děkoval zvednutými palci. Zjevně ho překvapilo, že „ceremoniál“ trvá tak dlouho. Pointu obstaral polibkem přítelkyni Cynthii, která seděla hned vedle. Ovace znovu nabraly grády…

(Pokračování v časopise.)

 

64 Hokejové fórum

Tentokrát jsme našim expertům položili tyto tři otázky:

1. Těsně před začátkem sezony angažovala Florida Panthers několik veteránů, mezi nimi Tima Thomase, Brada Boyese a Toma Gilberta. Bude to stačit, aby se Panthers probojovali na Východě do play off?

2. Překvapilo vás načasování zprávy o odvolání kouče Flyers Petera Laviolettea – pouhé tři zápasy po začátku sezony?

3. Základní část sestává z 1230 zápasů a v NHL se něco děje každou noc. Jakým způsobem se držíte v obraze o dění v NHL vy?

 

66 Checking: Značka NHL je silnější než kdy jindy

20 let s Garym Bettmanem

Na jaře uplynulo 20 let od chvíle, kdy se do křesla prezidenta NHL posadil Gary Bettman. Bylo to jubileum, které Bettman jako obvykle oslavil bučením ze strany fanoušků a silnou kritikou z úst hráčů i mnohých médií. Není zkrátka lehké se zavděčit každému.

Z čistě lidského hlediska není vůbec snadné si Garyho Bettmana nějak zvlášť oblíbit. Tvrdý a nekompromisní manažer s ostrým pohledem a nudným vzhledem, který ani na vteřinu neváhá držet trpící fanoušky pod krkem, jen aby získal lepší pozici u vyjednávacího stolu. Hned třikrát během jeho dvacetiletého panování musela NHL zkrátit, nebo dokonce úplně zrušit celou sezonu. Bettmanův ledový vztah k hráčské asociaci a jejím požadavkům na lepší podmínky mu přinesl celou řadu nepřátel mezi hokejisty i fanoušky.

Nezáleží na příležitosti, ale kdykoli se Bettman objeví v některé z arén NHL, dočká se bučení ze strany publika. Během zimní, neustále se protahující výluky vyjádřila v sociálních médiích svou averzi vůči Bettmanovu vedení celá řada současných i bývalých hráčů. V souvislosti s vyjednáváním o kompenzacích (make whole provisions) prohlásil bývalý hráč Jeff O´Neill, že by Bettmanovi nejraději „make (w)hole in your f-ing head“ (neboli udělal díru do jeho zatracené hlavy). Naštvaný výrok vyvolaný frustrací ze zrušených zápasů? O tom nemůže být pochyb.

Na druhou stranu – vyčítat něco Bettmanovi je asi jako zlobit se na Ježíška přinášejícího dárky, že ušpiní koberec od sazí v komíně.

 

 


Uživatel: Heslo:

Aktuální číslo
ProHockey 6/2018
Anketa
Sledujete EUHL?
Ano!
Ne.
Ne, ale chystám se o této lize něco zjistit.
Pro Hockey předplatné